No, víš, Masy, asi ale nebudu vykládat jenom o Šufunky Gang, ale taky o všem, co bylo před nimi i vedle nich, protože oni nejsou v podstatě ani to první a možná třeba ani to nejlepší, i když by to tak možná mohlo chvilkama vypadat, že jo...

Možná jsou, ale...

KAPITOLA I Hele, Komi, prostě mi řekni, jak to všechno začalo, ne?

No, fajn, dobře.
Teda...
No, začalo to vlastně tím, že se ve Zlíně rozpadly Hurdisovy domy.
To jako né že by lidem někde spadly tydlecty...
No jako ty jejich příbytky, to ne, tyhle Hurdisovy baráky byly kapela.
Vznikly tuším už v devadesátém druhém a byl tam tehdy pozdější základní šufunkyganger Péčko na basu a na zpěv a Viktor Wicki Pisarčík, nyní Valášek, na klávesy a na zpěv.

A tihle dva napsali spoustu fakticky dobrých věcí, které nahrávali na takový šmejdovský kazeťák, vypůjčený od jisté Šárky Kučerové, ta se s nima tehdy tahala po čajovnách a tak různě, taková trojice, kámoši prostě.
To byla tehdy ještě taková čistá doba, i ty songy byly dělané s takovou až jakoby naivní upřímností, ale zas aby to nevyznělo, že byly pitomé, to zas bacha, Masy, pitomé nebyly v žádném případě.
Nakonec Ti je můžu někdy třeba pustit, že jo, no né?
Jo a s nahráváním na ten šmejdovský kazeťák Hurdiskám pomáhal taky brácha od Péčka jménem Leo Hanuš čili Yello, který pozdějc taky trochu šufanil, jak asi víš, Masy, i když se teda nikdy nestal takovým tím ee... dřevním členem skupiny.

On si vždycky držel takový jakože odstup, jakože se ho to všechno zas tak netýká, nevím přesně proč, ale neva.
Skvělý rok tenhle devadesátý druhý, fakt že jo.
Jenže pak Wicki jakože je to chudé a že by to chtělo obohatit zvuk o další nástroje, a takové všelijaké nápady, ale že by to bylo chudé to teda jako ani ne, on tehdy Wicki hlavně objevil trávu a nové kamarády z kapely Microducks from Space.
No a s těmahle to chtěl dát dohromady, ale ono to přestalo fungovat, práce zamrzla a Péčko to nevydržel a odešel.
A tak se Hurdisky teda poprvé rozpadly.
No a pak v roce 93 šel Péčko hrát basu do kapely kytaristy Radomíra Staňka, za pár měsíců se kapela rozšířila i o hurdismana Wickiho, a později ještě o kluky z kapely Invaze dietních párků.
Taková velká sestava to byla tehdy, jo.
No a kluci hráli a docela to šlapalo, a ty tři akce, co se hrály, byly moc fajn, hlavně festival v Mysločovicích, na tom vystupovali shodou okolností o sedm let později i Šufunky Gang.
Jo, utíká to.
No a pak přišlo léto a Péčko nastoupil na vojnu a měl tam být rok a půl, ale naštěstí to zrovna zkrátili na dvanáct měsíců, takže byl zpátky poměrně rychle.
No a jel za Radomírem, co se jako bude dělat a udělaly se znovu Hurdisovy domy, akorát Wicki už se rozhodl toho neúčastnit, což bylo škoda že jo.
No, nicméně se kluci dost snažili, cvičili na kytary, taky se hodně makalo v Radomísově domácím studiu, natočila se spousta výborných věcí, a potom někdy v roce 95 přišel Filip Procházka na klapky a Lenka Beauty Ordeltová jako zpěvačka, a kapela se začala docela navážno rozjíždět, jenže Radomísovi se to přestalo nějak pozdávat a po nějakých tahanicích uvnitř kapely to, jak se říká pěkným českým výrazem, "breakl" a Hurdisovy baráky se rozpadly podruhé.
No a pak v devadesátém šestém vznikla nová sestava, no spíš to zbuntovala Beauty, že jo, ona tehdy furt mořila, jezdila za Péčkem, že to jako bylo dobré a tak, aby se něco dělalo a ukecávala a když se jí to nakonec povedlo, tak ji z Hurdisáků vyhodili, což bylo docela drsné, to teda fakt že jo, Masy.

Až mi jí přijde líto, ale ona se neztratila, kdepak.
No a teď ta nová sestava byla asi taková, že tam byla ještě Beauty blahé paměti, pak kytarista Pavel Mlýnek, klávesák Peťan Sedláček, basa Péčko a bicí Michal Pichoň Gerža, kterého posléze vystřídal takový zrzavý velký chlapík. Irského typu, jo.
Tady už to pro tebe začíná být zajímavější, Masy, páč tenhle bicmen není nikdo menší než druhý mušketýr šufunkyganger Sisti.
Jo a tu Beauty potom po tom jejím drsném sbohem vystřídala Marie Bloody Marry Písková.
No a natočily se dvě demokazety a po natočení té první kazety Hurdisovy domy vyhrály nějakou šílenou soutěž v Praze, dostaly za to asi třicet tisíc peněz jakože hlavní cenu, ale tady je spíš zajímavé, že na té soutěži s Baráky hrál jako čestný host Sistiho kamarád a pozdější další základní šufunkyganger Bula.

Bula se mu říká, anžto... no, mu se tak teda říkalo odjakživa, akorát jenom když tam zrovna nebyl, páč si všichni mysleli, že je na tu přezdívku háklivý až se jednou Péčko a Sisti odhodlali a řekli teda Bulovi, že mu všichni říkají Bula a normálně se zjistilo, že Bula na svou přezdívku nejenže není alergický, ale dokonce že ji slyší poprvé v životě!
To zbuntoval asi Sisti, on furt, kluci neříkejte mu tak, to je název z dětství, on je na to dost háklivý, ne, fakt mu tak, Petře, neříkej, prosím tě, on z toho bude špatný a tak různě tehdy mlžil.
No, Bula tehdy byl takový externí člen těch Hurdisů, Sisti si ho občas vodil na nějaké to důležité hraní, páč už tehdy byl Bula poměrně hodně zdatný kytarista.
Jo, a hrál teda s Hurdisákama v té Praze na té soutěži a ještě jednou s nimi hrál, a sice ve zlínském diskotékovém klubu Áčko na akci Homeless Unplugged.
To nebyla špatná akce.
Jo, a taky tam hrál Péčkův brácha Yello na ten svůj sax, jsem si teď vzpomněl.

KAPITOLA II To je taky takový kočovník, ten Yello…

No jo, kosmopolitan.
Ale ticho, ať to nepodělám.
No a pak se do Hurdisových domů vrátil Radomír Staněk jako klávesák a natočil se demáč 98, ten je dodnes malinko nedoceněný, ale pak zase z Hurdisových domů odešel pro změnu Péčko, protože se mu nepozdávalo, co se dělá na zkouškách a taky jak někteří hrajou, a takové jakési měl řeči, a tak se vlastně Hurdisovy domy rozpadly potřetí.
No a lidi se rozutekli každý po svém, Bula a Sisti se realizovali v Kájově kapele Karla Ptáčka a Péčko založil kapelu s Davidem Monťasem Janotou a Honzou Jenckem Zaoralem.
Korben Dallas Multipass se původně jmenovala a je třeba se o ní zmínit, protože...
Protože prostě proto, za chvilku to poznáš, Masy.
Tam to ze začátku fungovalo výborně, byl to úplně jiný model práce než Hurdisky, takový živelný ale zároveň zodpovědný přístup, to zní sice jako pěkná blbost, ale bylo to tak, Masy, na tom není nic k smíchu, sakra přece.
Oni si kluci tehdy v kapele zavedli takový systém práce, který později Šufunky Gang v roce 00 rozšířili až k takovému tomu "hraní s prstem v nose", akorát že Korbeni si ten systém opravdu zavedli, z Šufunů to prostě vylezlo tak nějak samo.
Ovšem odmysli si tu zodpovědnost, že jo.
No a i když v Korbenu sice zpívali všichni, kapele chyběl pořádný ksicht, a tak se sháněl zpěvák.
No a nakonec se našel ve zlínské kapele Dumb Face.
Jo, jasně že Jar, kohos myslela jiného?
Jo, jo...

A máme tady čtvrtého mušketýra v plné parádě.
A on ze začátku ale vůbec nechtěl jít, furt že jako neví, jak to bude stíhat, a podobné krky a Péčko ho furt přemlouval, taky kytarista David Monťas Janota ho párkrát odchytil, jenže furt nic, a jak tak tenhleten Jar pořád dělal ty vobštrukce, tak ho nakonec z Dumb Face vyhodili a nezbylo mu nic jiného, než jít teda do těch Korben Dallas Multipass, kteří si už mezitím zkrátili jméno na Korben Dallas, což byl v důsledku blbý nápad, páč už to nebylo tak legrační a navíc se tak později pojmenovala jedna kapela z Bratislavy.
No ale pokud si dobře vzpomínám, tak Jar s Korbenama odehrál už jenom poslední vystoupení na náměstí ve Zlíně, na kterém všichni kromě Monťasa hrozně blbli, hopsali a dělali blbinky a ten koncert byl hodně nadupaný, taková předzvěst, jakoby se tam už líhl Šufunky gang a Monty se pak nasral a odešel, že jako vážnost produkce utrpěla, ale hlavně kvůli bubeníkovi Jenckovi, protože ti dva se spolu pořád na něčem dohadovali a neměli se rádi.
A s tím jeho odchodem taky skončil Korben Dallas Multipass, zanechav po sobě jedno jediné

parádní cd, dodnes vyjímečné, neuvěřitelně nabité nápady a mladistvou klukovskou energií.

KAPITOLA III No, ale ten Jencek to pak chtěl nějak obnovit nebo co, ne?

Jo, to chtěl, jenomže prostě neobnovil, on byl potom furt mimo republiku, takže to ani dost dobře obnovit nemohl, že jo.
A je to olbřímí škoda, anžto Korben Dallas Multipass nebyl vůbec špatný, alóbrž byl téměř vynikajícný, a to jejich jediné CD, co po sobě zanechali, je podle mne dokonce jedna z nejlepších věcí, co tady v té době byla, akorát se o ní nevědělo.
No a teď byl rok 99 a nic se nedělo, akorát Bula se vrátil z vojny a asi neměl do čeho píchnout a měl prý nějaké deprese a seděl u Sistiho a vedl řeči, jakože všechno je na hovno a tak, Sisti u toho usínal a Bula mluvil a mluvil, no a přemýšleli, co teda s tou muzikou a dohodli se, že zavolají Péčkovi a navrhnou mu společnou kapelu.
A tak to teda udělali.
No a Péčko s Jarem byli prakticky taky na dlažbě, občas něco podnikli, ale kde nic tu nic, akorát Péčko Jarovi furt vykládal, že někoho sežene ale pořád nic a už mu to bylo blbé, tak zavolal Sistimu, jestli by jako nehrál a Sisti jako že jo, že ho to taky napadlo a že má taky Bulu jako kytaristu, a tak.
No a pak přišel slavný den 1. září 1999, na který byla domluvena první zkouška, tehdy to sdružení ještě samozřejmě nemělo název, a ta zkouška měla proběhnout na staré zkušebně Korben Dallas Multipass v garáži u Štěrkoviště v Otrokovicích.
No a Péčko tam všechny, tedy Sistiho s Bulou i Jara nahnal, jenže se v práci trošku napil vína a jel domů na kole a dostal asi úpal ze sluníčka nebo co a několikrát sebou švihl a dodřel se jak pes, kolemjdoucí ho zdvihali a on idiot furt lezl na to kolo a spadl ještě několikrát a v totálním oknu dolezl domů, kde poblil postel a zrcadlo a upadl do bezvědomí.
Fakt do bezvědomí, on nebyl opilý, neměl toho moc, to muselo být fakticky to slunce, protože slunce není žádná prdel, se nesměj, Masy.
No krásná a plodná první zkouška prostě.
No a kluci čekali před zkušebnou a nikde nikdo, tak šli domů a nic se nekonalo.
No a pak za Péčkem přijel Jar a lehce mu to vyčetl a taky přijel Péčkův táta, který si myslel, že tím stavem Petr demonstruje proti svojí vlastní chystané svatbě. Čert ví jak to bylo.
No nicméně na druhý den si Péčko vzal volno, vyčistil si rány, zavázal si je a ve velkých bolestech vnitřních i vnějších odjel napravit spáchané škody.
No a za několik dní se kapela na Štěrkáči teda konečně sešla.
A začalo se nacvičovat "Co dělá Míša" a Sisti s Bulou se tvářili všelijak, ty začátky nebyly jednoduché, každý měl rád něco jiného, nicméně se dělalo a v kapele byl taky trochu cítit vzájemný respekt, což bylo fajn, to často chybí a dojíždí se na to.
No, a někdy před koncem roku se kapela přestěhovala na novou zkušebnu v Chludových závodech do takového výborně industriálního prostředí, kde bylo tehdy hodně problémů s vytlumením.
No a v té době se taky začalo přemýšlet nad názvem skupiny, že jo, páč nějak se to jmenovat muselo, teda né že by se to dalo s něčím splést, to ne, ale pořádek musí být, Masy.
No, a tak se po jedné zkoušce šlo na pivo, jak to tak bývá, a Jar propagoval to jméno Šufunky, jo jasně jakože šufan alóbrž naběračka a zároveň aby tam bylo to funky, to tehdy letělo, že jo, to tam muselo být, tak to tam bylo.
Ale klukům k tomu pořád chybělo ještě jedno slovo, a tak se začalo přemýšlet nad takovou douškou, co by se k tomu přidala, no padla spousta návrhů, jeden křičel přes druhého, ale furt to nebylo ono a Péčko říkal, ticho, ticho, volové, teď někdo řekl bezvadnou věc, to tam sedí jako prase, ale nikdo si nemohl vzpomenout, co to jako mělo být, a až za chvilku Péčko zjistil, že to nikdo neřekl nahlas v hospodě, alóbrž že to řekl někdo u něj v hlavě.
A byly Šufunky Gang.
Jar zpěv, Bula kytara, Péčko basa, Sisti bicí.
A tady bychom mohli jakože pro dnešek to utnout, co?

KAPITOLA IV No, Komi, počkej, mě zajímá co dělali...

Hele, Masy, nedivoč, já to mám i tak dost těžký, a taky nejsem nejmladší, že jo, běž se někam proletět, já si fakticky potřebuju trošku dáchnout, tady tydle řeči počkají přece.

KAPITOLA V Nepočkají, povídej dál, Komi, jde ti to výborně.

Uhm, jasně, ohromně...
Nekecej, že se Ti to zdá tak jako...
Ne příliš špatné?
Ale žádné divoké přerušování nebo tak něco, fajn?
Tak fajn...
No, pak se samozřejmě začalo hrubě zkoušet a dělat na nových věcech.
Dokopalo se "Co dělá Míša", "Šufunky Gang", "Případ Melvín" a taky "Ó v nebi, tam je všechno fajn", to bylo skrz kapelu Narvan, co měli tu nehodu, se rozsekali v autě na dálnici.
Jo a ještě se vzalo reggae "Kattie Take It" od Korben Dallas Multipass, sesmolil se český text a pak se k tomu přidala pecka "Masařka Káťa".
Jo, a od Korbenů se převzalo taky "Chilli", ale to už nevyšlo tak dobře, takže ho později Šufunky úplně přestali hrát.
Jo a taky se kluci pak dohodli, že by možná nebylo od věci nacvičit něco převzatých songů od nějaké zahraniční modly a taky že jo, vyhráli to Red Hot Chili Peppers, nicméně zas tak horké to nebylo, udělaly se vlastně jenom dvě věci, takže žádný takzvaný revival, to tehdy strašně letělo, prostě sis vybrala nějaký zahraniční tahák a hrála jeho songy, moc dobrá věc, pokud jsi byla dobrá, lidi byli ochotní za to platit a pokud jsi dobrá nebyla, platili i tak.
No a Šufunky teda přidělaly ještě "Země je plochá" a po jedné trávníkářské epizodě "Nemáš Ing" a už toho měli tak akorát na nějaké to první hraní.
Mezitím se přehoupl nový kulatý rok, kolem kterého bylo tehdá taky pěkné haló, Masy, no a to první veřejné hraní přišlo.
Akce se odehrála na Staré sokolovně ve Zlíně, což byla docela šílená putyka, celé to organizoval Lojza Frgal ze Sonic Dreams, kteří tam taky hráli a taky tam hrála ještě Zahrada pro Tomáše.
Šufunky Gang nastoupili jako druzí a docela to rozjeli, na úplně první hračku to bylo docela fajn, to teda jo.
No a pak už to jelo.
Zčásti se udělal nový song "Buldozer" a koncert na sokolovně se zopakoval, bohužel bez Sistiho, který musel na operaci se svým fotbalovým kolenem, což bylo v pytli, protože se to léčení mělo dost protáhnout a byly domluveny už další dvě hračky.
Na té zlínské sokolovně ho tehdy zastoupil bývalý Hurdisman Michal Pichoň Gerža.
Jo a hrála tam taky nějaká pražská skupina Salash / Nirvana revival nebo tak něco, hráli první před Gangery a protože bylo ještě trochu času, Jar se rozjel do klubu Golem, kde ten večer hudli myslím ...sakra...už si nevzpomínám, kdo to byl, to je jedno, no a on že je jako zajede vyfotit pro noviny, co v nich dělal.
Jo, kapela -123 minut to byli v tom Golemu, no jo.
Tak fajn, odjel, ale nějak se furt nevracel a Šufani už měli hrát a on pořád nikde a Bula teda poprosil Salash, aby hráli jedno co, hlavně něco, že se zatoulal zpěvák.
A oni teda jako že jo a hráli nějaké věci teda a pak se Jar konečně objevil a začalo se, jenže ten koncert už tím byl trošku poznamenaný, už nebyl tak v pohodě, jestli mi rozumíš.
Nicméně špatný taky nebyl a Zahrada pro Tomáše pozvala kluky začátkem dubna na hračku v pivnici na Společenském domě v Otrokovicích.
Tady se to Gangerům povedlo odpálit úplně neskutečně, hráli jako poslední po kapelách Vitamín M, Zahrada pro Tomáše, Sonic Dreams a Slide to Open, což byli nějací rockeři z Uherského hradiště, těm se to tak líbilo, že Šufany na místě pozvali na tamní letní minifestival.
Jo, ta pivnice byla skvělá akce, lidi řvali jak psi, to jednoho pořádně nakopne, Masy, škoda, žes tam tenkrát taky nebyla, akorát ten Sisti pořád v rekonvalescenci.

KAPITOLA VI No a kdy se teda vrátil?

No, ještě jednu akci místo něj odtloukl Pichoň, a sice Jarem domluvený Holešov/Všetuly, tam byla výborná atmosféra a i když přišlo poměrně málo lidí, celý klub tancoval a kapelu pozvali znovu.
Akorát nějak špatně platili, nebo co, oni všichni pořadatelé všeobecně se Šufunky Gang důkladně vymetali futra, o tom se ještě mockrát zmíním, Masy.
Jo, a taky tam s kapelou poprvé hrál perkusák, a sice kytarista a majitel Kájovy kapely Karel Ptáček, akorát nebyl nazvučený, tudíž špatně slyšitelný, nicméně fajn.
No a na pátém vystoupení se konečně objevil Sisti, bylo to ve Vizovicích společně se Sonic Dreams, oni byli tehdy taková spřízněná grupa, jo taky tam zpívala vedle Lojzy Frgala taky bývalka z Hurdisových domů Beauty alias "Drsný sbohem".
Se mi zdá, že v těch Hurdisových Barácích snad hráli úplně všichni.
Ty Vizovice organizoval a zvučil Peťan Vítek, a ten potom kluky pozval i na několik dalších akcí, no nebyly sice vždycky vydařené, ale počítá se všechno, že jo.
Třeba zrovna hned ta následující.
Proběhla znovu na Společenském domě v Otrokovicích, ale ne v pivnici, nýbrž o patro výš v hotelové kavárně.
Návštěvnost byla katastrofální, kapely málem hrály přesilovku, no, špatně zvolený čas a místo, ani točené pivo tam neměli, no fakt průser, Masy.
Nicméně Šufunky, zase posílení o Karlovy perkuse podali fajn výkon, Bula tam měl svoji tehdejší kočku Bohďu a její dvě sestry a dva manžely od těch sester, a tak dál a tak dál, tak myslím, že mu kapela ostudu fakt neudělala.
Ona to vlastně nebyla zas tak blbá akce, když tak nad tím teď přemýšlím.
Venku už bylo cítit léto, končil květen, jo, měl jsem z toho dobrý pocit.
No a pak bylo to s tím Jarem.

KAPITOLA VII Co?

No s Járou.
Odjel do Irska, asi na měsíc nebo tak.
Jo, to byla docela krize, protože on už domluvil vystoupení na festivalu v Rudimově a znovu v těch Všetulích a Sisti hračku v Loukách u Zlína a Péčko na tom minifestivalu v Uherském hradišti skrz ty kluky Slide to Open, no a to teď mělo všechno padnout, což byl těžký průser.
Kluci byli tehdy dost zklamaní, Jar řekl, že to určitě zvládnou i ve třech, a tak.
No, to je jedno...
Jsou různé neuchopitelné věci mezi lidma, Masy, a my tady nejsme od toho, abychom přemýšleli nad tím, proč dělají to, co dělají, já pro lidi pracuju a ty jim lezeš na nervy, to je hlavní.
A taky, že´s chtěla něco vědět o těchhletěch Šufunky Gang.
Tak fajn, Všetuly Sisti s problémama zrušil a ostatní tři akce se kluci odhodlali odehrát ve třech.
Hradiště dopadlo výborně, to byla fakt bezvadná akce, úplně cizí publikum se výborně odvázalo, lidi lezli po takovém kovovém zábradlí před pódiem, a každá kapela měla spešl šatnu v obrovských sudech po straně areálu, fakticky skvělá věc, ve finále Péčko nechtěně urazil pořadatele akce, bráchu zpěváka ze Slide to Open, ale všechno dopadlo jako ukrutná sranda, on

to ten člověk vzal sportovně, to šlo vlastně jen o to, že Péčko zapomněl, jak se ten maník jmenuje a tak řekl Bulovi, že prachy dostane od toho prťatého cápka a on stál za ním a povídá: Já ti dám prťatého cápka, tady máte ty peníze.
Adam se jmenoval, jsem si teď vzpomněl.
Jo, v konečném výsledku to naštěstí byla olbřímí prdel, jelikož ten kluk měl smysl pro humor, nebo se tak teda aspoň tvářil.
Zato následující vystoupení v Loukách nebylo humorné ani trochu, to teda ne.
Organizoval to znovu Peťan Vítek a bylo to v rámci nějaké celoprázdninové akce Letní hudební dny v Loukách u Zlína nebo taková nějaká srajda.
No a tady přišlo za prvé málo lidí a za druhé došlo k ukrutným dohadům, kdo bude jako hrát první.
A kdo myslíš, Masy, že hrál první?
A taky bez toho Jara a v tak blbé atmosféře, no otřes, ještě ke všemu se po odehrání asi čtyř věcí normálně odmlčel aparát, asi hodinu se to dávalo do kupy, a potom se Šufunky Gang rozhodli už dál nepokračovat, zčásti kvůli tomu, že měli jet ještě na festival do Rudimova a zčásti z důvodu mizerné organizace, on dokonce, pokud si to dobře pamatuju, Sisti půjčoval na akci svoje bicí a tak si kluci myslím měli prosadit, kolikátí budou hrát. Jenže i tak by vlastně asi hráli první, když pak jeli ještě do toho Rudimova.
No a tak se sebrali a jeli do toho Rudimova.

Dorazili tam až za tmy a tam to teda byla síla, areál byl uprostřed lesa na takové louce, jenže ta louka už tam nebyla, protože furt poprchalo a ta spousta lidí, co na té louce chodila sem a tam, různě posedávala nebo se po ní i válela, protože doba už taky trošku pokročila, ji přeměnila na vrstvu bahna, asi třicet centimů vysokou.
Woodstock, že jo, Masy, taky mě to hned napadlo.
No a Šufani tam tak stáli, a koukali na Ylo - africký slon a vtom Bula zjistil, že zapomněl v těch zatracených Loukách všechny vypůjčené kytarové krabičky Karla z Kájovy kapely, která měla hrát hned po nich.
Jo, to bylo pro Gangery typické, oni furt něco zapomínali, nebo ztráceli, hlavně Karlovy věci, on z nich tehdy musel být úplně hin, se divím, že s nima v tom Rudimově přes to všechno znovu odehrál perkuse, no zřejmě je vnitřně vyrovnaný, že jo.
Ale Bulu seřval jak psa, to teda jo.
Ono to bylo vlastně ukrutně komické, takových zážitků byla celá řada, Jarovi například pravidelně docházel benzín dva kilometry před místem, kde se mělo hrát, ostatní zase furt někde něco zapomínali, nejšílenější bylo, když šlo o cizí věci, že jo, taky kluci už měli sice všichni mobilní telefony, které zrovna v té době už začaly být dostupné i pro normální smrtelníky, ale nikdy ses nikomu nedovolala, a když tak jen s bídou, no i tohle patřilo k Šufunky Gang.
Naštěstí je to v poslední době o něco lepší.
No ale ten Rudimov, jo.
Tak ten byl fajn.
Ovšem ne třeba už tak fajn, jako to Hradiště, přece jen bez Jara to byl pro kluky docela záhul, hlavně pro Bulu a Péčka, kteří přebrali zpěvy a Bula i nějaké to žvatlání mezi songy, to byla ale náhodou sranda, jak to uváděl.
Taky se to celé tuším nahrávalo na minidisc a pořadatelé že jako z toho udělají desku nebo co, nevím, jak to dopadlo.
No, co bylo na Rudimově asi nejlepší, bylo asi to, že se Šufunky lehce pobratřily s kapelou HUP a ti je pak pozvali na několik dalších akcí.
O tom ti ještě řeknu, Masy
No a v noci se valilo autem zpátky do Zlína a to byla taková fajn cesta, nikde nikdo a tak se různě kecalo a bilancovalo, co se jako za ten necelý rok povedlo, a co nepovedlo a jestli to má cenu a tak.
A mělo to cenu, to teda fakt že jo.

KAPITOLA VIII Jo, Komi, myslím že jo, ale pokračuj, neodbíhej od nitě.

No, no, Masy, já už jsem fakt starší datum, tak do toho občas zabřednu, si nech ty poznámky, ty nálady kolem jsou taky důležitý, přece heršvec, to není jen tak, že jo, no né?
Tak ticho, pokračuju.
No vidíš to.
No a ...
No tady to máš, divej, cos udělala, teď jsem herdek úplně...
O čem, do pytle...

KAPITOLA IX Říkals, že to mělo cenu, to teda fakt že jo.

Aha jo.
No a mělo to cenu, to teda fakt, že jo...

...no, a pak se konečně vrátil ten Jar.
A první vystoupení v plných byl Fryšták, a ten dopadl mizerně, lidi se vůbec nechytli, akorát nějaký bluesman nebo jazzman Peter Binder, říkali kluci, že se jmenuje, tomu se to moc líbilo, prý byli Šufunky Gang jediná pořádná věc z celého Fryštáku, já nevím, Masy, já ho neznám, ale asi fajn chlap, tenhleten Peter Binder.
No ale jinak nic moc, Jar v tom trošku zaplaval a ostatní taky žádná sláva.
Jo, Louky byla nejhorší akce po stránce celkového dění a Fryšták byla nejhorší akce po stránce výkonu kapely, a to ti teda řeknu, ee..., že dost mizerného výkonu.
No a pak přišel ten fesťák v Mysločovicích a taky nový perkusák Tom Rohlík Rohleder, on byl vlastně jako pořadatel a že by si jako s klukama bouchnul, že už si jako dlouho nebouchnul, tak se to nahrubo secvičilo, pořádně se dodělala nová věc "Ela hop", a vyrazilo se na festival, no a musím říct, Masy, že se kluci konečně zase našli a pořádně to odpálili, jo, tehdá se to dost povedlo, v areálu se prodávaly pečené makrely a všude se válely rybí kostry, mělo to atmosféru, prostě, fakt dobrá akce, jo.
No a potom Šufanům zavolala Zahrada pro Tomáše, že se jako opakuje pro velký úspěch vystoupení na Spoláku v Otrokovicích, ale kluci to odřekli, nevím teď už přesně proč, ale prostě to salámovali.
No a pak zavolal Lojza Frgal ze Sonic Dreams, že se sokolovna přestěhovala do nového zlínského klubu Base 16, a jestli si kluci nechtějí zahrát, a kluci jako že jo.
Hráli společně s Jarovým bývalým působištěm, kapelou Dumb Face, kteří se, jako spousta jiných v těch dobách, mezitím přeonačili na revival, a sice Faith no More revival, už jsme o tom mluvili, že jo Masy.
No, tohle nebyla vůbec špatná hračka, docela dobré prostředí a je taky docela fajn otvírat svým vystoupením nový klub.
Akorát s penězma to vyšlo nějak blbě, jako vždycky, Dumb Face měli dokonce grátis jídlo a pití a Šufunky Gang model chudý příbuzný odešli se dvěma stovkama nebo tak nějak, ty výplaty byly fakt neskutečné, totální vrchol byla další akce na Štěrkovišti v Otrokovicích.
Jmenovalo se to Cripple Aid 2000 a byla to dobročinná hračka na podporu domova postižených dětí Naděje v Otrokůvkách, teda jako bez honoráře.
No a Gangeři přijeli a zase klasika.
Kapely seděly u piva a jako kluci někdo musí hrát první a tak, vy prý jedete večer ještě do Slušovic, tak si to odehrejte hned, to je pro vás výhodný, že jo.
No jo, ty vole, ale Jar ještě kope místní turnaj v nohejbale, dyť už jsou tu všichni, tak ho to nech dohrát aspoň ne, a někoho tam dejte, ne?
No, kluci už je jako dost hodin a tadydle kluci chcou taky hrát, takže kdybyste jako nastoupili a...
A tak dále, Masy.
Škoda slov.
Tak nakonec přece šlo o ty děti, že jo, tak Jar nohec nedokončil a Šufunky otevřely akci.
A že ji otevřely důkladně, Masy.
Na Štěrkáči poprvé padlo ono "s prstem v nose".
Kapela se úžasně bavila, kluci ohlásili, že jsou jenom taková předkapela a po nich teprve přijdou takové ty největší pecky a výborně vysekli všechny věci, fakt do té doby herně nejlepší vystoupení a přitom to mělo ohromnou šťávu, to je totiž pecka, Masy, dostat se nad věc, myslím, že tady si Gang ujasnil, o čem to vlastně všechno je, vždyť jde o úplné hovno, Masy, a klukům to zřejmě došlo, protože z nich šel ten pocit.
Jsem tam tak stál a říkal jsem si, teď je to ono.
Jo a bylo.

A mimochodem v publiku stál takový úplně mladý kluk, vypadal takový jako čertík a určitě ho tehdy nenapadlo, že o tři roky později se stane ksichtem téhle kapely a ty jeho divoké kreace a nápady budou v budoucnu poznávacím znamením Šufunky Gang.
No ale to ještě má čas, ještě ho jakože neznáme, tak Šufani dohráli, kapela Street je pozvala na prosinec do Napajedel, a odjeli do těch Slušovic, kde proběhla vůbec nejkrásnější akce toho roku, na níž Šufunky hrály.
Víš, o tom se ani nedá velice nic říct, bylo to prostě se vším všudy povedené.
Ty Slušovice byly oproti zbytku roku jako jiná planeta, představ si, Masy, že vejdeš do hospody a lidi tam neřvou, ale mluví.
Prostě mluví, takže slyšíš, co ti kdo říká a nemusíš ječet, aby tě člověk, co sedí metr od tebe vůbec slyšel.
No a venku před tou neskutečnou hospodou se hrálo, Šufunky Gang akci zakončovali a bylo to veliké.
Bomba jak pes, Masy.

KAPITOLA X Jo, já vím, já jsem tam byla, Komi.

No jo, se mnou vlastně, že jo, jsme se přece koukali, jsi mi seděla na hlavě, no jo, máš pravdu.
Takže to vlastně znáš, to jsem ti nemusel vykládat.

KAPITOLA XI Ale mě to nevadí, klidně mi to vykládej i tak.

Ale dyť jasně, že ti to řeknu, i když jsi třeba někde byla, protože už si nebudu pamatovat, kde jsi byla a kde jsi nebyla, že jo, takže v klidu.
No takže Štěrkáč a Slušovice dopadly jak nejlíp mohly a teď přistaň a posaď se, Masy, protože tohle je fakt soda, protože asi po týdnu se Šufunky dověděly, že byly jediní, kdo hrál pro ty postižené děti zadarmo!
Všechny ostatní kapely si nechaly tu svou charitativní činnost na Štěrku zaplatit, což je teda fakt síla, anžto to, co ještě Gang stačil vyslechnout po svém bloku, nebylo ani dobré, ani zábavné a vůbec, do pytle, výtěžek snad měl jít někam jinam né, to ať jdou do prdele, no chápeš to, Masy?
Síla, fakt že jo, to se pak může u piva prskat, že není kde hrát.
No, to je jedno...
No, není, ale...
Jsou to volové, Masy.
No prostě potom na konci léta zavolali Šufunkům kluci z HUP a pozvali je na společnou hračku do Luhačovic, a Gang jako že jo, spolehněte se, jenže pak zavolali z Všetul na stejný termín, že mají Indiánský festival, a tak další víkend byl těžce hektický, protože se kluci zase rozhodli odehrát obě akce.
A tehdy se myslím odehrála příhoda s tím Jarovým kritickým nedostatkem benzínu, to byla

ukrutná sranda, neboť se zastavovalo na benzínce, takže si mohli Jar se svou tehdejší kočkou Karolínou v klidu natankovat, ale nějak si mysleli, že to vyjde nebo co, no a pak se pro ně ostatní vraceli do Březnických kopců a táhli je lanem, a tak, legrace to byla prostě, taky už bylo dost hodin, takže do Všetul se dojelo až bůhví kdy a tam ještě myslím neměli ani zajištěný zpěvový aparát, bžunda prostě.
Jo, ty Luhačovice byly dobré, ale Všetuly tentokrát nevyšly.
Jako zahráto bylo fajn, ale vybuchla organizace.
Ve Všetulích vybuchuje organizace poměrně často, jo.
Skoro... no, pokaždé, ale to nevadí, že jo.
Jo, a když už jsem, Masy, u těch směšných událostí, tak Ti povím, co jednou udělal Bula, to se jelo tuším znovu do Luhačovic, a on nabral za Otrokovicemi benzín a ostatní už byli skoro před Zlínem a on zjistil, že peníze si nechal v druhém autě a ostatní se pro něj museli vracet a našli ho na benzínce jak stojí u auta a hihňá se a Karel Ptáček, co řídil druhé auto řekl, že Šufuni jsou normální idioti a paka a že s nima už v životě nechce nic mít a že mají mobily, ale stejně na hovno, páč se stejně přes ně nedomluví a vůbec, a že takhle úchylné životní období ještě nezažil.
Karel to měl těžké, že jo, jak mu tehdy Gang zapomněl v Loukách tu tašku s jeho kytarovýma krabičkama, se divím, že se nezbláznil.
Prostě se zažívaly ukrutné srandy.
No tak se odehráli Indiáni z Všetul a Lojza Frgal pozval kapelu znovu do Base 16 ve Zlíně, tentokrát, jakože tam budou sami, tak jako že jo, akorát byl trochu problém pokrýt tak dlouhý hrací čas těma třinácti věcma, co Šufunky Gang měli nacvičené, plus teda nový, dnes už nehraný a bohužel zapomenutý kousek "Kokosové", ale nějak se to splácalo a nedopadlo to vůbec zle.
No a pak zavolali z Luhačovic, že to bylo dobré, ať přijedou Gangeři zas a pak zavolali HUPáci, ať dojedou do Slavičína, takže propukla opět dvojitá akce a v Luhačovicích byli Šufánci zase sami, takže museli znovu zaplácávat dvouhodinovku a i když koncert byl fajn, na Gang už toho začínalo být pomalu moc a dohodli se, že hrát na dvou místech v jednom dni není to pravé.
Navíc v těch Luhačovicích se několik maníků tak odvázalo, že jezdili na židličkách po parketu před kapelou, a jeden sejmul omylem mikrofon, a ten trefil Péčka do ksichtu.
Prostě velká legrace a vkusná zábava, ale v rámci karmy nebo osudovosti nebo kýhošlaka co to je, Masy, musím dodat, že o mnoho let později na kocertě postšufunkovské kapely Babolam, kde hráli Bránik, Bula a Péčko, si posledně jmenovaný všechno bohatě vynahradil.

Prostě Babolam nastoupili na pódium ve zlínském klubu Bamboo a páč byly Dušičky nebo helovín nebo předvečer všech svatých, tak na parketu klečelo asi šest skupinek adolescentů po třech lidech a vyřezávali a dlabali dýně, kdo bude mít nejlepší, a Babolam, že jim k tomu bude housti, nebo tak nějak si to pořadatelé představovali.

No, kluci z toho samože radost neměli, jenže i takové věci se dějí, a nic by se bylo nestalo, kdyby si mládežničtí řezbáři nekladli své saky paky a batůžky pod nohy kapely na pódium.

No a tak prostě koncert začal ve velkém stylu tím, že Péčko skopl z pódia spolu s nějakým ruksakem i stojan se zapojeným mikrofonem. A ten se normálně, Masy, asi půl minuty kácel a zpomaleně jakoby padal mezi ty klečící a dlabající pubescenty a dopadl pěkně obloukem přímo do týla nějakého nešťastného obtloustlého dřepícího sedmnáctiletého děcka, které se tam nic zlého netuše účastnilo soutěže, že jo, no co ti mám povídat, z beden se ozvalo TUNNNNNN!!!!!!!, Péčko teda seskočil dolů chlapíka zachránit, nebo vzkřísit nebo zastavit krvácení, nebo dostat přes hubu, ale ten člověk jakoby nic, a prý že v pohodě, nic, a dál dlabal, oni ti mladí jsou dneska ukrutně odolní, Masy.

No, moc se nesměj.

No jo, bylo to srandovní, no.

Bránik pak říkal, že si v duchu pomyslel, že jako jo, tohle je teď a tady konečně ten správný, nefalšovaný a doopravdický rokenrol, jo, takhle to má vypadat.

Na tom je krásně vidět, Masy, že nic nezůstane bez odezvy, nebo tak něco v tom smyslu, že jo.

Ale to jsem hodně odbočil, Bránila necháme teda ještě jednou zatím u ledu a teď teda Šufani,
utahaní z Luhačovic jeli do klubu Ságo ve Slavičíně a tam se navzdory únavě podařilo vystřihnout jedno z nejlepších vystoupení toho roku, skvělý zvuk tam byl a klub byl narvaný, fakt bomba jak pes, akorát už toho bylo doopravdy trochu moc, víš?
To takhle nejde dělat, to se pak ztrácí jiskra, a přestává to jednoho bavit, že jo.
Gangeři začali být jakoby takoví..., jak to říct...
Opotřebovaní, to je to slovo.
Já nevím, jak to někdo zvládá hrát třeba každý druhý den, to už přece musí otravovat a ani ze sebe určitě nedáš to, co by tam mělo správně být, aby to za něco stálo, že jo.

KAPITOLA XII Fajn, Komi, to je česnečka, ale mně by zajímalo jestli...

To se přece nedá zvládnout vydat ze sebe nějaký výkon, když něco děláš furt dokola, ani tě to nemůže samotného bavit, tak na co to potom je, sakra... no, kašlem na to, Masy.
Co tak koukáš?
Ty se mnou nemluvíš?
Ses na něco ptala, že jo, tak promiň.
No určitě by Tě moc zajímalo, jestli se tehdy vůbec zkoušelo, taky nějaké nové věci, jestli se dělaly, no ono se zkoušelo dost málo, skoro vůbec, třeba přišel nějaký nápad, kluci to jen tak nahrubo přehráli a dodělalo se to až přímo na vystoupení, takže Jar občas říkal něco jakože tohle je nová věc, to jsme udělali dneska dopoledne, takže to zahrajem, a tak, a ty věci teda vznikaly tak nějak za pochodu.
Takhle vznikla třeba "Francouzská" nebo "Eminema", byť ta druhá se už moc nehraje, i když Bránik ji v roce 09 oprášil na to desetileté výročí.

Ale sakra Bránika přece vlastně jakože ještě neznáme, že jo, a už tu je zase, hergot fix.

Tak zatím fakt dost už o něm.
Čili prostě taková nová věc z kluků vypadla a buď fungovala nebo ne, třeba na takové "Květa" se dělá už asi sto let a prostě někdy zafunguje a jindy to zas vůbec není ono.
A pak se udělalo ještě "Pohoštění", později předělané na "Mámu" a pak se mělo hrát na popud Peťana Vítka v novém zlínském klubu Schrott na Jižních svazích ale Péčko musel odjet na svatbu svého bráchy a Jar to musel odvolat a byl na Péčka nasraný, nicméně Péčko se bránil Jarovou aférkou Irsko a nakonec se dohodlo, že ten, kdo se nebude moct zúčastnit nějaké akce sám obtelefonuje pořadatele a zruší to, že jo, tak to má být a bylo fajn.
No a tak se pomalu blížila zima a kapela s výborným názvem Sexy bonbónky křtila CD a pozvala Šufuny na ten křest do města Brumov - Bylnice.
To je vlastně taky docela fajn název, mně teď tak napadlo.
No tak kluci jeli, bylo to na takovém nějakém kulturáku, počasí bylo hnusné a kolem toho kulturáku byly obrovské kaluže a takové sračky a Bula říkal, že to je bezva mít kulturák s vlastním močálem, že to bude bomba akce, a taky byla, moc se to vyvedlo, Šufunky Gang opět hrnou se mi chtělo říct tehdy, ta únava už nebyla tak zlá a dost se zadařilo i herně.
Tehdy tam hrála kapela, se kterou kdysi vystupovaly Hurdisovy domy ve Slavičíně v hospodě, nevím už jméno, tenkrát ale Baráky úplně převálcovali, ale v tom Brumově se jim to nějak nevyvedlo a pak jsem slyšel, jak řešili věci jako, jéje, já jsem to v té třetí sloce úplně posral, takové divné zbytečné nervy, možná proto se Gangerům tak dařilo, že tohle vůbec neřešili a starali se hlavně o to, aby se dobře bavili, no recept to taky není a hihňat se taky nemůžeš furt, ale nějak to zatím fungovalo prostě no.
Taky proto začala ta jarní krize roku 2001, že jak to nabralo trošku obrátky, začali to kluci moc řešit a hrabat se v tom a proto to myslím zaskřípalo, jo, to bude ono.
No ale teď jsme jako ještě v prosinci 2000 a jak tehdy pozvala kapela Street Gangery do Napajedel na Malinu, tam to dopadlo blbě, protože tam přijeli a nikde ani oznámení, že by tam hráli a dokonce polovina Street vůbec nevěděla, že přijedou a tak jakože narychlo tak jo, kluci si to odehrejte, ale tady u nás se hraje unplugged, takže žádný rachot, jo, a Šufunky jely domů, protože je to tak nějak trošku jakoby malinko nasralo.
No a teď se chvilku nic nedělo a až ke konci roku Jar domluvil mikulášské vystoupení ve Všetulích, Všetuly potřetí, klapka, a to bylo celkem fajn, rozdávaly se dárky, bylo tam taky nějaké divadlo, ti byli dobří, hlavně muž lehčí vzduchu a dvouplošník, akorát, že před Šufunama hrála studentská sestava Fvmno Zapaua, která sice oslňovala výbornou zpěvačkou, ale nějak furt nemínila přestat hrát, takže se to hodně protáhlo a Yello úplně vypěnil, páč holt na to nebyl zvyklý, klukům to tak nepřišlo, páč byli zvyklí na horší věci, Yello tam byl, páč vezl aparát, to ještě v Šufunky nehrál, aby ses v tom nezamotala, Masy.
No a dva dny před Vánocemi Šufunky Gang odehráli konečně vystoupení v už jednou odřeknutém klubu Schrott.
Byli tam tehdy pozvaní i HUPáci, ale nějak jim to nevyšlo, to je šílené, že HUP a Šufunky Gang spolu hráli už na čtyřech akcích a přitom Gang nikdy HUPácké vystoupení neviděl, jednou přijeli pozdě, protože někde hráli, nebo museli odjet dřív, protože někde hráli, nebo se minuli úplně, takže ta vánoční akce měla konečně být taková jako vzájemná, jenže oni prostě odpadli, škoda, bylo by to určitě lepší.
Nicméně, Schrott nebyl špatný, i když lidi ve Zlíně se vesměs neumějí bavit, docela to šlo, hlavně poslední věc koncertu "Zeměplocha" byla totální nášup, jo.
Taky to bylo spojené s rozdáváním dárečků, to Jar odkoukal ze Všetul, lidi chodili na pódium něco zazpívat a dostali lentilku, nebo takové ty balíčky, co se věší v obchodě na vánoční stromky a co v nich nic není a podobně.
Jo, a taky tam byl zakládající člen Hurdisových baráků Wicki Pisarčík a ten se Šufunky zarepoval básničku Františka Hrubína Vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku, to byla pecka, kluci mu navrhli členství v kapele a on jakože bezva, že se ozve, ale neozval se, nevím, to je už takové blbé, lidi se rozutečou a už k sobě potom nemají tak blízko, jo, to je pěkně v pytli, viď Masy.
Jo a taky tam byl nějaký cápek, Sistiho bývalý spolužák a byl zhulený asi, takže furt cosi hučel a Péčko že mu dá facku, ale nedal nakonec a pak, když už se vozily věci do zkušebny, tak Sisti úplně zničehonic totálně vypěnil a dal tomu svému bývalému spolužákovi zcela neočekávaně zničehonic po hubě.
Normálně ho tam vláčel po zemi, nějací vybíječi uklidňovali Sistiho a Bula uklidňoval ty vybíječe, no ukrutná psina, dobře zběsilé zakončení roku, to teda fakt že jo, Masy.
No a začaly veselé Vánoce a šťastný Nový rok.

KAPITOLA XIII A pak byl Golem, že jo, Komi?

No, ještě vlastně ne, nejdřív byl takový nějaký jakože velký odpočinek, prostě únava materiálu se dostavila a taky klukům nějak vyschly nápady.
Oni, myslím, začali pociťovat že v tomto obsazení vlastně už všechno řekli a nikomu se asi ani do
ničeho moc nechtělo.
No a nějak tou dobou basista Kájovy kapely Vratiš Křivák rozjel svůj dlouho plánovaný projekt velký band, což měla být skupina, hrající převzaté věci, takový jako moderní jazz a swing a funky a inteligentní pop, jako Sting, a tak nějak si to Vraťa představoval.
No a měli se toho účastnit i všichni Šufunky, teda Sisti s Bulou ve svém oboru a Jar a Péčko jako zpěváci, no a kluci teda jako že jo, akorát ten Jar odpadl, on taky sotva zvládal docházku na zkoušky jedné kapely, že jo, né tak ještě druhé.
No a pro ten velký Vraťův band vymysleli Péčko s Bulou a Sistim název Sweet Krysys a Vratiš sehnal i dechaře, Karla Přikryla, Ivoše Rohlenu a Radima Knopa, akorát trumpeťáka ne a ne sehnat, a tak místo toho sehnal zpěvačku Zuzu Sapar a začalo se zkoušet a dělat ty Stingy a spol.
No a kluci byli spokojení, že aspoň hrajou, když Šufunky stagnují a Jar jakoby nic a najednou byl únor a on přišel s tím hraním v Golemu.
Oni tehdy někteří muzikanti považovali Golem za takový jako odrazový můstek do zářných zítřků, jako když už hraješ v Golemu, tak to už je teda něco, tam se každý nedostane a podobné nápady.
No možná to tak chvíli i bylo, co já vím?

No a ten Golem Jar domluvil na dva dny.
Úterý dvacátého na nějaký studentský karneval a v pátek třiadvacátého na nějakou soutěž, nebo co, Rocková liga tomu říkali ty lidi.
No a ten karneval snad mělo pod patronací nějaké to rádio, páč to uváděli moderátoři, takový zběsilý párek a ta buchta jakože se jí nikdo nemá courat po pódiu, jinak že ho ochranka vyvede a taky že jo, perkusák Rohlík se coural a hned z toho měl polízanici s vyhazovači a přitom taková ubohoučká besídka srandovní a hrála tam jedna studentská parta, Šufuni a jedna bigbítová parta a ta bigbítová parta hrála nějak moc dlouho a pak Šufuni a pak zase ta bigbítová parta a pak se zjistilo, že to byl vlastně jejich koncert a taky za něj dostali řádně zacvakáno, no nevím jak to bylo tehdy domluvené, to je jedno.
A teď ti dva moderátoři se po tom vystoupení Šufanů strašně odvázali a v zákulisí se pak plácali po ramenou a řikali ty jo, lidi se fakt dobře bavěj, seš dobrej, jo, ty taky, jo já vím, se to rozjelo, jsme to rozpumpovali a tak.

Legrace.
No ale nicméně bubeníkovi z toho bigbítu se Gang hrozně líbil a za několik dní je pozval na hračku do Olomouce, o které Ti ještě budu vykládat pozdějc, Masy.
Takže úterý se odtlouklo a přišel pátek, ten byl lepší, než to úterý, ale Šufunkům se moc nevedlo, lidi sice řvali a bylo jich hafo, nicméně to tak nějak nebylo ono.
Byla tam ještě jedna fajn kapela, myslím Downbellow, nebo tak nějak z Frýdku, ti byli fajn lidi a dobře se s nima kecalo a tak to nakonec nebyl tak nanic večer.
Jo a perkuse teda odtloukl ten Tom Rohlík.

KAPITOLA XIV I v pátek i v úterý?

Jo, i v pátek i v úterý, Masy.
No a protože furt nebyla žádná nahrávka, tak se ten Golem nahrál, ale nebylo to nijak světoborné, hlavně Jar chtěl tu nahrávku, ostatní měli takové nějaké salámové období a tak teda Jar furt mořil, aby se udělala, až se teda domluvil nějaký Petr Kudla ze Zlína, nevím, kde ho Jar splašil a tenhleten kapelu zatáhl do nějakého paneláku do podkroví a asi hodinu a půl tam lepili Sistimu na velký buben nějaký snímač a on kopal nohou a chvilku to hrálo a chvilku ne a pak ho zas lepili jinou páskou, ten snímač a další půlhodinu Sisti kopal a pak jeli Šufani domů.

A domluvil se Peťan Vítek na půjčení mixu a Radomír Staněk s počítačem a přímo na zkušebně se to nahrálo, kluci už tehdy zkoušeli na Chludovce v novém, v takovém likusáku ze dřeva, kde byl epésní zvuk a Radomír jakože sejdeme se u mě a smícháme to a pak to teda nakonec smíchal sám, a nahrávka teda byla.
Je tam "Francouzská" a "Šufunky Gang" a "Ó, v nebi" a "Eminema".
Ale nedá se o ní říct, že by byla moc dobrá.
Já nevím.
Podle mě není zlá.
No nic, to nevadí.

Zase ovšem tehdá Jar vymyslel takové to klasické logo Šufunky gang, které se pak použilo na obalu i dalších dvou desek.

Na čtvrté už ne, ani nevím proč.
No a pak se nedělo nic.
Nezkoušelo se, jenom Sweet Krysys zkoušeli a Vraťa sehnal trumpeťáka Ivo Turnera a on přišel dvakrát na zkoušku, on byl tehdá mezi zlínskou hudební omladinou takový jakože pojem, prý nejlepší, ale to nic, no a přišel teda dvakrát na zkoušku a pak to breakl údajně pro vytíženost, a zas trumpeťák nebyl.
No a přehoupl se únor a březen a furt velice nic, až v dubnu kluci domluvili vystoupení na Staré sokolovně ve Zlíně, společně s Kájovou kapelou a nějakýma Bad Weather, což byli celkem mladí kluci, které prý ten koncert strašně nakopl do další práce, říkali, a to je taky dobře, protože on jinak nebyl zas tak nic moc.
No jako byl fajn, ale nic extra a Bula se Sistim se pak zařekli, že tam už nikdy hrát nebudou, tehdá tam byly nějaké problémy s majitelkou dokonce, nebo tak něco.
Cos říkala, Masy?
Finanční, no jasně, ale i nějaké jinačí.
No a kluci jak nevěděli kudy kam, tak že jako rozšíří kapelu a měl tam být Yello na tenorsax a Karel Přikryl ze Sweet Krysys na altku, ten byl s Gangem dost jako takový kamarád, objevoval se na jejich vystoupeních celkem často a vždycky z toho vznikla nějaká velkolepá sranda.
Ale nějak se to furt nechtělo podařit a Péčko se hádal s Jarem a nastalo takové blbé období.
No a pak přišel 16. květen a Šufunky měly vystoupit na akci Majáles před zlínskou radnicí a to se ukázalo být šíleným blázincem, Masy.
Sisti furt nešel, páč byl na montáži v Brně nebo v Praze nebo tak a Bula začal pomalu vypěňovat a bylo to stále horší, protože tam pobíhal nějaký kluk, co to pořádal a furt kluci hrajte už, hrajte už a Bula vypěnil a začal mu nadávat krz organizaci a Jar pobíhal kolem a snažil se to nějak vyřešit a Péčko umravňoval Bulu, aby si to tak nebral a pak se kluci snad ještě i pohádali, myslím, blbé to bylo.
A pak Sisti konečně přijel a Gang odehrál z časových důvodů jen půlku vystoupení, ale odehrál ji tak, že se za pár dní objevil v novinách.

Teda samozřejmě v tom měl trochu pracky Jar, ale pecka, no ne, Masy?
A teď si ale představ, že kluci namísto, aby byli rádi, tak byli tím víc mrzutí, neboť ty novinové články byly údajně trošku zavádějící a prý Jar ani nikomu neřekl, že něco takového domluvil a že s ním vedli rozhovor, ale on že prý taky nikoho nemohl najít, jak se tak motali po náměstí a Gang byl z toho prostě rozčarovaný.
No, ony ty články zavádějící byly, ale myslím, že to mohlo být spíš takové příjemné úsměvné poňouknutí pro kapelu, aby se situace odlehčila, jenže to mělo úplně opačný účinek.
No a jak tak byli na sebe naštvaní, tak se Bula rozhodl odjet se svou kočkou Bohďou pracovat do země jménem Švýcarsko a Jar už dávno plánoval odcestovat se svou kočkou Kájou do Spojených států amerických, o těch si, Masy určitě už někdy slyšela, a tak se posledním koncertem před velkou pauzou mělo stát vystoupení v Olomouckém S-clubu 19. května 2001.
A jak řekli, tak udělali a v Olomouci vystoupili.

KAPITOLA XV V Olomouci to bylo fajn, Komi.

Jo, to bylo.
Pamatuješ, jak se tehdá ani nemělo hrát?

KAPITOLA XVI Jo, to si piš, že si to pamatuju, Komi, taky tam vůbec nikdo
nepřišel, a ten bubeník z toho bigbítu že prý tak nic, nehraje se
a kluci že ale my si teda jako zahrajem jen tak, když už jsme sem
přijeli a ten bubeník z toho bigbítu tak teda že jo, a to pak
odpíchlo i ty ostatní, to Gangovské vystoupení a pak to nakonec
byl pecka večer, jeden z nejlepších pecka večerů a já jsem...

Skvělá, Masy, fakt.
Tak jo, jako rozlůčková akce to nebylo špatné.
No a pak jel Bula do Švýcar a Jar do USA a Šufunky Gang na nějakou dobu úplně přestal existovat.
A Sweet Krysys zkoušeli taky bez Buly a někdy v létě se ještě Péčko snažil o zkoušky prozatímního Gangu, na kterých byli kromě Sistiho taky Yello a bývalý kytarista Hurdisových domů Mlýn a dokonce zakládající člen Hurdisů Wicki Pisarčík, ale ten se na to pak vybodl a měla tam figurovat i zpěvačka ze Sweet Krysys Zuza Sapar, ale nakonec Sisti prý jakože bez Buly to nefachčí a taky to breakl.
A tak se vše odložilo až se teda vrátí Bula a takové na pytel období to bylo.
A Sisti byl doma a Péčko odjel na ryby a nebudu Tě, Masy nudit a zkrátím to.
Na konci srpna se Bula s Bohďou vrátili a bylo to o trochu veselejší, a v září se nakonec i Jar s Kájou vrátili z těch států a už to bylo ůplně nejveselejší.

A Sweet Krysys teda dál zkoušeli a částečně začali znovu hrát i Šufunky Gang s Yellovým saxofonem, oni sice nebyli schopní udělat novou věc, ale tím, jak se to Yello učil, tak aspoň bylo co dělat, že jo.
No a když se nějak splácaly ty věci, tak Jar domluvil koncert v klubu Mír v Uherském hradišti, a to na 3. listopadu, což se však překrylo s termínem prvního vystoupení Sweet Krysys ve Slavičíně, a tak se řešilo, co s tím.
No a nakonec se ten den odehrály akce obě, a to tak, že Gang zašmrdlal ne příliš přesvědčivě v Míru a pak se přesunul do Slavičínské hospody U Talafy, kde měl údajně nastoupit ještě po Krysách, ale nevyšlo to časově.
Nicméně daleko větší problém vznikl z toho že koncert Krysáků byl naprosto vynikající a Sisti, Bula a Péčko začali vést řeči o blížícím se neodvratném konci Šufunků v této podobě.
Trošku sice pomohla akce na sokolovně ve Slavičíně, znovu s Yellem a jeho saxem, kde se klukům podařilo vystřihnout po delší době skvělý koncert, myslím desátého to bylo, ale nálada zkrátka nic moc, i když byli přítomní i Karel Přikryl a Ivo Rohlena ze Sweetů Krysysů a všichni se tam velice hrubě unavili.
A furt nic pěkného nepřicházelo a pak Péčko s manželkou Fíbí odjeli na pár dní do Francie a po návratu kapela zažila jedno z největších zklamání vůbec.
No, když tak o tom přemýšlím, možná, že to bylo blbé, ale na druhou stranu to popostrčilo věci dopředu, že jo, taky se to mohlo plácat pořád stejně další rok a nikdo by si nic neujasnil a furt by to nebylo dobré a nikdo by neměl odvahu to pořádně nahlas říct, protože říct něco pořádně nahlas, to už jistou odvahu chce, že jo, Masy.

KAPITOLA XVII Ty myslíš to s tou Hudbou Praha?

Jo, jo.
To bylo fakt takové dost debilní, ono to začlo vlastně tak, že kytarista z Divokýho srdce Pavel Jordán říkal Péčkovi, že Hudba Praha udělá pár koncertů k nějakému výročí, oni se teda tehdy zase jednou rozpadli, že jo, ale nějak se na tom dohodli a že mu dá telefon na nějakého Raďáka Jelínka, co v Hudbě Praha hraje, že jako chtějí předkapelu.
A Péčko teda tomu Raďákovi zavolal a Raďák zavolal Péčkovi, když zrovna jel do té Francie a tak se složitě domlouvali, až se teda domluvili, že 23. listopadu se hraje v Golemu ve Zlíně a hned další den v Brně, ale že za to Gang nic nedostane a Péčko to konzultoval s Yellem, páč se mu zdálo, že si kluci nebudou chtít platit cestu do Brna a tak se dohodli, že zbytek kapely nechají při tom, že se hraje za cesťák a pak to oba klukům zaplatí, neboť by to mohla být pěkná a přínosná akce.
A tak se všichni těšili a svět se projasnil a pak bylo 21. listopadu a Raďák se neozýval a pak mu Péčko zavolal a on řekl že tak teda nic a můžou za to lidi v v Golemu, nebo tak něco a kluci byli totálně zpražení, protože ono to vypadalo, že to zachrání kapelu a vůbec a Raďák sice že my vám to vynahradíme a podobně a takové ty řeči no a bylo to v prdeli, co Ti mám, Masy povídat.
Po téhle smutné události zbyly akorát kuriózní plakáty, které si Šufani vyrobili, je na nich přes celou stranu roztažené obrovské logo Šufunky Gang že vystoupí v Golemu a u toho připsáno titěrnými písmenky ...a Hudba Praha.
Ještě je mám schovaný.
No a teď zavládlo v Gangu obrovské rozčarování, páč se na to všichni opravdu moc těšili a celková situace se tím jen zhoršila.
To byla fakt hrubá krize, Masy.
A pak se psal 1. prosinec a měla přijít taková náplast na ránu v podobě akce na hotelu Malina v Napajedlích, kde Šufunky vystoupily společně s kapelou Just!, a v té už tehdá mlátil strašnými ranami do bicích člověk, kterého ti tady na místě prohlásím za dalšího základního šufunkygangera, páč to, co všechno pro tu kapelu udělal, nejde ani vyjmenovat, a polovinu toho si už nepamatuje ani on sám, a sice Žila vulgo Zdeněk Žilinský. Na poli muzikantském, organizačním, kamarádském, manažerském, fanouškovském a prostě všude tenhleten člověk za Šufanama stál, i když už veškeré možnosti vyčerpány, veškerá naděje žádná a tyhlety věci, víš, co myslím, Masy.
No a ta samotná hračka byla epésní, to jo, ale po jejím skončení došlo k šílené hádce mezi Bulou a Jarem, neřeknu Ti, Masy, o co přesně šlo, páč jsem u toho nebyl, ale jednalo se zhruba o to že Jar prý v posledním období údajně malinko zhvězdnatěl, nebo tak něco.
Co´s říkala?
No, to jakože přišel až už bylo všecko nachystané, a po produkci už seděl na baru, zatímco ostatní tahali aparát zpátky do aut a pak se na něj čekalo až si vypije čaj a navíc to neodpovídalo odvedenému výkonu a Bulu to nasralo, tak pro něj šel a nevím, co mu řekl, ale asi nic hezkého a Jar mu řekl, že se neumí chovat a Bula odešel z kapely.

Oni ho ale měli nechat podle mne, ti kluci toho Jara, podle mne.

Protože to byla jediná věc, která Šufanům chyběla, prostě ten člověk, co po koncertě nejde balit

aparát a nosit a todlecto, nýbrž člověk, který udělá to, co Jar.

Jde si sednout na bar, baví se s lidma, věnuje se ksichtu kapely i mimo pódium jakože.

On to navíc málokdo umí, Masy, a Jára to uměl, jenže tehdy to nikoho tak nějak netrklo, ani mne ne, to akorát teď dělám tady chytrýho, že jo, páč tehdy to bylo všichni hrajeme, všichni balíme, všichni nosíme, nikdo není nad nikým, nikdo nestrpí žádnou primadonu a všichni za jednoho a tohleto prostě.
A pak si všichni mysleli, že si Bula s tím odchodem dělá prdel, ale on ne, on to myslel fakt vážně, což byla myzérie velikého kalibru, a tak se posledním Gangovským koncertem v původní sestavě stala akce týden poté ve Valašských kloboukách.
A to byla po dlouhé době taková pohodářská událost, jako ty z prvních, hrály tam taky Sexy bonbónky a nějaká holčičí kapela s šíleným názvem, podle nějaké nemoci myslím, nebo...
Jak jen to sakra...
No, já si někdy vzpomenu.
Ty děvčata byly hrubé úplně, Masy, šíleně to drhly, a taky tam byl nějaký opilec a ten nejdřív rozbil na podlaze krígl a pak sebou do těch střepů v ožralosti švihnul, ale jak byl v té ožralosti, tak se mu nic nestalo, tak se zvedl a chtěl odejít dveřmi, které byly zamklé a nikam nevedly nebo možná vedly, ale on chtěl jít jinam že jo, a Yello mu řekl že jde blbě a on se mu asi čtyřikrát omluvil a vyšel lítacími dveřmi ze sálu zpátky do té pivnice.
A kluci se dosmáli a zase se koukali na Sexy bonbónky a najednou se ty lítačky s hromovým kraválem zase rozletěly a ten pán vešel pozpátku dovnitř, teda dost rychle, spíš vletěl, než vešel a dělal pozpátku takové drobné krůčky až doprostřed parketu, kde bylo volno, takové cupity cupity cupity cupity PRÁÁÁSK se ozvalo, páč to nestačil ucupitat a dopadl zádama na parkety, dalo to strašnou ránu až tancující nadskočili, a zas mu nic nebylo, asi že byl fakt tak opilý a tak se mohl dál účastnit večera.
A Šufunky Gang se smáli a pak vystoupili a mělo to zase jednou ty správné grády, že to z toho cítili i lidi, a na parketu nebylo k hnutí, pár jich ještě spadlo, jelikož ten parket klouzal a doba pokročila, že jo, a ty holky z té holčičí kapely po šufanech tak jako pokukovaly, ale nic nebylo, no a pak jeli Gangeři domů sněhem a ledem a bylo jim fajn, jakoby Bula ani neměl odcházet a celkově se to moc vyvedlo, jenže Bula fakt z kapely odešel a to bylo...
No, v pytli to bylo.
No jo...
....
Copak je, Masy?

KAPITOLA XVIII Když mně je to moc líto, že to tak dopadlo.

Hele, Masy, klidně se uklidni, protože to tak vůbec nedopadlo, náhodou to dopadlo úplně jinak, však uvidíš, jak to bude dál.
Tak fajn.
...
Natržená slezina!!!
Natržená slezina se jmenovala ta holčičí grupa, jsem si vzpomněl, Masy, vidíš, eště to s náma není tak zlé, no né?
No to se ví že jo že ne.
No a teď nastala taková krizovka, protože nebyl ten kytarista, Bula už hrál jen ve Vraťově bandu Sweet Krysys a nenechal se přemluvit k návratu.
A tak ho nějaký čas Sisti a Péčko ukecávali a furt nic, a pak Jar řekl, že teda kytaristu sežene sám.
On Bula myslím tehdá čekal, že se Gang rozpadne nebo že ho Péčko a Sisti budou následovat v jeho odchodu a oni by to asi i udělali, jenže Jar toho kytaristu opravdu sehnal.
A navíc člověka, který do Šufunky Gang tehdy zapadl jako nůž do másla.
Jar ho potkal na nějaké slavnostní premiéře filmu Radhošť nebo tak něco ve zlínském Velkém kině a slovo dalo slovo, hned druhý den dostal to nešťastné nulté jarní CD a za pár dní už stál na zkušebně.
Jmenoval se...

KAPITOLA XIX Def! Jó, Def to je můj ideál!

Krucinál, co tak ječíš, Masy, víš, jak jsem se lekl?
Si to nech, střelená, fakt.
To ti teda rychle otrnulo ohledně toho Bulova odchodu.

No...

Ostatním ostatně taky.
Jo, jasně, že Def.
Def alóbrž pan Podhorný, jestli chceš něco vědět.
No a tenhleten chlapík hrál dřív v takové bluesové kapele Pearl in Wine a z toho myslím pochází to, že hraje trochu jinak, než všichni ostatní místní kytaristi, což v důsledku moc dobře zafungovalo v těch Šufanech.
No a Bula byl hodně překvapený, když toho kluci nenechali a furt tak chodil kolem a brečlal, že ho vyhodili, sice spíš jako ve srandě, ale bylo vidět, že ho to vzalo docela dost.
No, Sisti a Péčko toho nenechali hlavně proto, že s Defem kapela chytla druhý dech a Bula to po poslechu taky říkal a říkal, že to je dobře.
On Bula vlastně tím svým odchodem Gang tak trochu jakoby zachránil.
No a kapela, jak byla rozjetá, tak konečně dodělala nedodělatelný song "Květa" a dvě zbrusu nové věci, "Sám doma" a "Květen".
No fakt se ledy hnuly.
A taky první hračka na sebe nenechala dlouho čekat, bylo to kde jinde než ve Zlíně na Staré sokolovně a sice 20. dubna, den poté, co se Fíbí a Péčkovi narodil syn Ondřej.
A Jar to ohlásil, že jako dnešní koncert je věnovaný potomkovi tady našeho basisty a celá ta akce se pak zvrhla v bohapustou pitku na Ondrovu počest a přesunula se do podzemních kobek Sokolovny, na zkušebnu kapely Vitamín M, co tam ten večer taky hrála a pila se tequilla z plastikových panáků, se kterýma se po vypití třískalo o zem a dupalo se po nich, až umělé střepy lítaly.
A pak se šlo k Defovi, teda bez Sistiho, který šel kalit na nějakou bečku, a tam to celé vyvrcholilo výstupem na střechu Kolektivního domu, kde Def bydlel a močilo se dolů na magistrálu a noční chodce a vůbec velká legrace a vkusná zábava.
Jo a to vystoupení samotné taky nebylo špatné, akorát že Def nebyl vůbec slyšet.

KAPITOLA XX A pak přišel rachot v Donbasu.

Ale houby, ještě né, přece.
Přerov Ti nic neříká?
No tak.
Další akcí byl Mayaless 4. května na střeše hotelu Strojař v Přerově, kde se zadařilo doslova makabrózně, Jar měl takový ten svůj charismatický den, chodil do lidí s bezdrátovým mikrofonem, a tak, a kapelu hned po koncertě oslovil nějaký slovenský muzikant a zval je na festival do Košic nebo kam, už nevím jak to dopadlo, nicméně z Gangu začal být znovu cítit ten správný nadhled, což bylo myslím nejdůležitější, a lidi se taky hodně bavili, jelikož viděli ten nadhled a pohybování se nad věcí.
Jsem si, Masy dřív myslel, že u muzikantů nadhled přichází s věkem a zráním, ale není to pravda, páč pak jsem viděl muzikanty, kteří měli nějaký ten věk a zralí byli taky fest, ale plácali se v tom jak patnáctileté trouby.
Tak to asi musí mít ten muzikant nějak v sobě.
Měl by mít, jo.
A nejenom muzikant.
No a vrcholem nadhledu a pohybování se nad věcí byl ten tvůj rachot v Donbasu 25. května.
To byla fakt soda, Sisti vzal z šaten svého FC Louky, nebo jak se jmenují, takové staré vypelichané dresy červenozelené barvy a jelo se do Donbasu, což byl poměrně mladý klub v centru Zlína, kde kluci vyložili aparát a šli se připravit do blízké hospůdky na své vystoupení.
No a když se připravili a znovu sestoupili do podzemních prostor klubu, ještě tam furt hrála nějaká funková kapela Blue Sofa a docela to šlo, ale něco tomu chybělo, měli i dechovou sekci a všechno na svém místě, zpěvák uměl zpívat, ale i přesto to prostě nějak nešlapalo.
No a taky hráli poměrně dost dlouho a tak Šufani pokračovali v přípravě na koncert a na pódium nastoupili až nějak po půlnoci a pak začala ohromná smršť, nevím čím to bylo, ale lezla z toho strašná taková energie, taky tam hrál s Gangem zase Karel Ptáček na ty své konga a prostě velký šrumec to byl, lidi hrozně řvali a pařili a strašné vedro a kluci v těch zběsilých dresech, každý vypotil tak tři kila a taková síla atmoška, a Péčko si ve finále přerval všechny struny na base a švihl s ní o zem a lidi řvali ještě víc a nechtěli Gang pustit, ale naštěstí museli, jelikož se krz ty struny už nemohlo pokračovat, že jo.
No prostě fajn, akorát trochu škoda, že na plakátech byly Šufani uvedeni jako Defova domovská hrouda Pearl in Wine.

To ale není nic k smíchu, Masy, nech si to.
No a po tomhle koncertu byli kluci takoví jako namlsaní slávy, ale náladičku jim zkazila hned další akce 7. června v Napajedlích na Malině, kde sice přišlo i několik známých, ale lidi se vůbec nelepili a skoro ani netleskali.
Ta Malina je nějaká začarovaná, se mi zdá, samé katastrofy se tam dějí.
On tam po delší době hrál s Gangem i Yello na sax a taky Karel Ptáček a měla tam valit taky nová kapela Lojzy Frgala, kluci mu chtěli zahrát svou novou pecku "Lojza Frgal", ale on se pak z toho vykroutil že jako prý nemůže, čili pup, jak by řekl Monťas.
No a hned na další víkend Jar domluvil účast na dvoudenních Slavnostech přírody na Želechovických pasekách, což byla v důsledku docela silná ubohost, Šufunky Gang začal hrát a nikdo ani netleskal a kluci nechápali proč a pak se dozvěděli, že zvuk byl nějaký prý neuvěřitelně mizerný a nebylo dokonce ani rozumět zpěvu, neboť byl strašně zkreslený.
Děs a ostuda, prostě.
No ale nic se dá dělat, co se stalo, stalo se a Jar začal znovu mluvit o odjezdu do Spojených států, ale hlavně začal mluvit o nové a konečně pořádné nahrávce, no a s tím všichni souhlasili a začalo se docela navážno řešit, kde že se první opravdové CD nahraje.
První opravdové říkám proto, že to nulté CD z jara 2001 ze zkušebny fakt moc nejde považovat za regulérní debut, poněvadž je, přiznejme to, poněkud zvláštní a celkově divné.
No a Jar už kdysi plánoval nahrávku, a sice v nahrávacím studiu u Viktorína ve zlínském Divadle pracujících, že to i zaplatí a tak, ale kluci mu to rozmlouvali, páč si říkali že je to tam zbytečně drahé a možná i zbytečně problémové, jakože se báli, že člověka nenechají nic udělat tak, jak by si to přál on, alóbrž si všechno udělají po svém a ještě tě seřvou a vůbec, takhle nějak si to kluci představovali, no.
Nesměj se, Masy.

A Def to taky jakože potvrzoval a byl pro nějaké menší levnější skromnější studio, on tam ve Véčku kdysi nahrával s těma Pearl in Wine CD pro agenturu Eso Music production a prý je tam tehdy taky strašně potrápili, nutili je ti producenti a zvukaři všechno nahrávat třicetkrát a kdejakou mikroskopickou chybku opravovat až do úplného debilma a ohromná nervozita a podrážděnost a podobně, prostě optimální pracovní ovzduší a tak měl z toho Defík trochu pokažený vztah k tomuhle studiu, nebo co.
Navíc necítili potřebu nechat Jara za něco takového platit čertví kolik set peněz za hodinu nebo bůhví kolik za to tehdá chtěli, že jo.
Jo, a taky panovala obava, že dojde k velkému dušení zpěváka, báli se kluci, že když to v takovém studiu Jarovi nepůjde, tak aby si ti zvukaři netrhli ostudu, jakože co to vzešlo z tak kvalitního studia za nekvalitní hrůzu, tak ho budou strašně trápit, točit i slovo po slově a lepit to pak za sebe, to nikomu nepřeju zažít, tím méně pak Jarovi.

Navíc Šufunky chtěli mít, jak oni říkali, opravdový doklad o tom, jak v té době kapela zněla, a ne nějakou dokonalou vymazlenou kolekci písní.

No a Sisti říká: "Nahrejme to ve Slavičíně u HUPů."
A bylo to.

KAPITOLA XXI Jakože to bylo už nahrané?

Ale houby, jasně že ještě ne, nedělej hloupou, dyk to je přece jasné, že to nejde jen tak.
Napřed se ještě řešilo, jestli to nespáchat u Radomíra v domácím studiu na Jižních svazích ve Zlíně, ale od toho se nakonec upustilo, akorát Péčko tam vypálil předem připravené samply na CD, a ty se pak použily nebo taky některé nepoužily do těch nahrávek.
No a pak se to domluvilo s klukama z HUPů a v pátek 12. července se Péčko a Def sešli ve zlínské kavárně Archa, pak se dostavil i Sisti a čekalo se na Jara, ale ten pak volal že se dostaví přímo na místo a tak se jelo bez něj.
A kluci dorazili do Slavičína a tam sestoupili do studia a koukali a podivovali se, protože jde o objekt velmi svojský, jestli chápeš, Masy.
Je to v areálu nějakého sídla Charity, takže se tam různě placatí spousta dětí a tak, a do studia se leze po schodech do podzemí, protože je to bývalý vojenský kryt.
Obrovský.
No a znáš to, všude těžké kovové dveře, jako mají v ponorkách a všelijaké takové chodby asi čtyři, no pecka prostě.
A navíc vynikající tehdy osazenstvo, Tom Dulík z HUPů tam tehdá byl a samozřejmě mahr nejvyšší Franta Šebák, který to vlastně s Gangem celé dělal a ne naposled, páč vlastně i později se furt všechny nahrávky dělaly v tom Slavexu.
A tenhle Franta si stáhl ty samply do počítače a pustil to všem do sluchátek a všichni tři společně, Sisti a Péčko s Defem to pak do toho mastili.
Oni o tom hodně diskutovali, jestli nahrávat na playback nebo naživo.
Playback je, Masy něco v tom smyslu, že se nahrajou bicí, opraví se chyby, přijde basista pustí se mu ty nahrané bicí a on do toho nahraje basu, opraví se v tom chyby a přijde kytarista a plcne do toho bezchybného polotovaru kytaru, opraví se chyby a přijde další a plác, plác, plesk, tohle znovu a trumf, eso, a je z toho dokonalost sama ale taky prý v některých případech třeba i sterilnost sama z toho vyjde, což je nebezpečné pro lidi, co v tom neumí chodit, a taky z toho někdy vyjde úplně jiná kapela.
No a Sisti myslím chtěl radši playback, jelikož měl obavy, že tam bude spousta chyb, ale pak se dal přesvědčit a myslím, že byl rád, že valili všichni dohromady a ta nahrávka má tím pádem duši, nebo jak to nazvat.

KAPITOLA XXII Koule...

No, to.
Koule že to má, přesně, Masy, jo.
No a Gangeři to teda nahrávali a odpoledne přijel Jar a různě do toho řečnil, ale jinak fajn, líbilo se mu to, akorát to holt nešlo tak rychle, jak si kluci původně představovali.
Takže pak už toho bylo hodně a šlo se na pivo, akorát Jar nešel a odjel do Zlína na nějakou akci, a sedělo se a kecalo s Frantou a jeho bráchou Robertem, který pozdějc párkrát zaskakoval místo Sistiho za bicíma, ale to až pozdějc, a bylo to fakt ohromné, anžto bratři Šebáci jsou fajn a dá se s nimi docela dobře pokecat.
No a tak seděli a Def pořád mořil, aby Péčko nejezdil domů, protože měl jet domů a ten teda zavolal domů a nakonec tam byl taky v kuse celý víkend jako ostatní, takže kapela mohla valit v relativním klidu.
A ještě jedno pivko a na kutě.
Gang ještě po návratu do studia seděl s Frantou u počítače, páč kluci chtěli na tom svém CD jednotlivé skladby proložit televizníma reklamama z let 1980 plus mínus, které Def stáhl z internetu.
Všichni u toho hrozně řvali, protože to byla fakt síla, Masy, ještě navíc s pár desítkama v útrobách se i jen lehce směšná věc samozřejmě stane velmi těžce směšnou.
No a pak se pustil Sinatra a šlo se spát a protože tam nejsou okna, tak nikdo nevěděl která bije a vstávalo se až v 10 ráno.
A druhý den se pokračovalo a kluci v podstatě končili a pak přijel Pavel Mlýnek a přivezl Bulu a přinesl mu svůj aparát a snesl ho po těch dlouhých schodech do studia, jako ten aparát, ne Bulu, to už by bylo moc, a kytaru mu ještě nesl a všechno to tam tak tahal, tak se prostě obětoval a pak ho zničehonic posrala vlaštovka, jedna z těch dvou, co tam seděly v hnízdě nad vstupem dovnitř do studia, tak Ti nevím, jak na to Mlýn vzpomíná.
A Bula nahrál Míšu, páč Def ze svého komba nedostal takové to Bulovské zkreslení a ještě přehrál kytaru ve Francouzské a udělal druhou kytaru do Sexu a prostě bylo to zase v pohodě akorát Jar se furt nějak neobjevoval a dorazil až navečer a podle pověstí zvracel ještě po vystoupení z linkového autobusu a tak bylo zase čemu se smát.
No a rostlo to pod rukama a v neděli večer byly všechny podklady plus nějaký zpěv hotové.
No ale pak začaly trochu problémy, protože Péčko měl doma povinnosti a měl už vlastně všechno hotové, tak nechtěl jet do Slavičína znovu, s čímž nesouhlasil Jar a přišel dokonce orodovat u Péčka doma a tak Péčko jel a udělaly se nějaké zpěvy, ale nebylo to ono a jelo se znovu a Sisti s Bulou vzali zpěvačku ze Sweet Krysys Zuzu Sapar a ta tam nazpívala nějaké vokály, a tuhleto a támhleto a začalo se to už ale opravdu protahovat.
No a pak se navíc Franta trochu chytl s Jarem, páč Jarovi se zdálo, že ho nutí zpívat některé věci znovu, i když jsou dobré a nikdo už nic neslyšel a tak se to nechalo být a ve výsledku to nedopadlo vlastně nijak zle, akorát jak se něco fakt dělá moc dlouho, tak už se nepozná jestli je to v pořádku a vůbec nejlepší je to tam asi navalit rovnou a nechat to být.
Teda taky ne vždycky, ale pokud to alespoň trochu funguje, je lepší s tím nehýbat, stejně pak člověk na ty chyby zapomene a neslyší je tam.
No a pak si Šufunky Gang dal na chvilku oraz a znovu se slezl až na koncertě 20 července ve Vojkovicích u Brna.
To byl nějaký pivní festival a hrál tam nějaký Petr Rajchrt a hrál jakoby přesčas a říkal moudra a holčičky skákaly a tenhleten Petr Rajchrt byl vcelku spokojený, že mu to jde a valil furt pryč, nakonec proč ne, když mu to tak šlo, že jo, Masy a vypadalo to, že snad neskončí do půlnoci a Yello se strašně ožral a ztratil vytěrák a stojan na saxofon a Gang teda zahrál pozůstalým a Bulovi, který tam s nima byl a v šest ráno byli všichni doma jako na koni.

KAPITOLA XXIII Jako na Komi, hehehe…

Hehehe, jako na Masy, ty chytráku.
A vůbec, nech si ty poznámky nebo se Ti na to vyprdnu a nebudeš vědět, jak to dopadlo.
To je čistě moje dobrá vůle, že ti to tady povídám, jasan?

Já jsem měl navíc na dnešek něco moc důležitého domluveného, ale že mám, holka pro tebe slabost, tak jsem si řekl, že ono to počká.
Teda, možná že to ani nebylo něco moc důležitého, páč jsem, čoveče, zapomněl, co to mělo vlastně být.
Fakt že jo.
Normálně okno, Masy.
Takže můžem v klidu tlachat neomezeně.
Síla už s tou pamětí v mém věku, fakt.
Kdejakou kravinu si pamatuju, o Šufanech a tak, ale co jsem měl třeba k obědu, to si nevzpomenu.

KAPITOLA XXIV No, co by, trávu...

Ty si myslíš, že já žeru akorát trávu nebo co?
Já žeru náhodou i spoustu jiných věcí, ty chytrá, tomu vůbec nerozumíš, třeba seno taky a...
A vůbec.
A ticho a nech si to nebo se ti na to fakt vykvajznu a fakt nebudeš vědět, co se dělo s Gangem dál.
No tak.
Teď akorát kdybych věděl, kde...

KAPITOLA XXV Ve Slavičíně ve studiu...

Jo, ano, máš pravdu, ve Slavičíně ve studiu byli kluci, no jo.
A taky vystoupili v tom Brně, že jo, na těch pivních nesmyslech, ano.
No a druhý den ráno byli doma jako na koni a pak Jar odjel do Spojených států amerických vydělat peníze.
On si Jar tehdy chtěl koupit motocykl, nějakého toho choppera...
Co povídáš?
To není motorka, to je chopper.
No a Péčko mu to lehce rozmlouval, on měl kámoše z vojny, Kenedyho a ten se vrátil z vojny a taky jako motorkařil a pak se na té svojí motorce rozsekal o bok nějakého auta na jedné z těch rušných křižovatek, jakých je ve Zlíně plno.
Já nevím, Masy, ty motorky jsou docela nebezpečnost, a ty s těma čtyřma kolama, ty auta, no taky nic moc, anžto jich jezdí strašně moc a tak u toho taky umírají lidi, takže to si asi nevybereš.
Ale v tom autě je člověk aspoň trochu oplechovaný plechama, že jo, neletí hned na asfalt s tou svojí křehkou schránkou, tak jsem byl teda zvědavý jestli to Jar fakt udělá a ten dvoukolák si pořídí.

Zatím teda, pokud vím, nepořídil.
No a tak Jar odcestoval a kluci se zase protloukali jakože bez lídra, ale už bez něj nehráli koncerty, Jar teda chtěl, ale zbytek ne, protože to jednak nestíhali hrát a zpívat zároveň a jednak to na koncertech nefungovalo tak jak by mělo, bez nějakého toho ksichtu vepředu.
Tak si teda Gang začal dopřávat takový jakože oraz, akorát vždycky jednou za čas se dojíždělo do studia, kde se ještě pořád dokopávala ta nahrávka.
Jo a ještě předtím kluci sepsali nějaké řeči, co budou na bookletu toho jejich CD a Jar si ty sepsanosti vzal a pak Gangerům poslal návrh obalu, akorát u toho nebyl Sisti a tomu se pak nezdály některé pasáže, vlastně ani klukům se nezdály některé pasáže a tak se to různě přepisovalo, až se dospělo k takovému nějakému kompromisu a ten se tam už nechal a obal se raději zatím uložil k ledu.

No a pak už kluci začali pomalu ale jistě dokopávat tu nahrávku a začali vymýšlet, čím ji ještě zpestřit.

Sisti to hodně chtěl nějak okořenit nějakými dalšími nástroji, a tak sehnal skrz Toma Dulíka z HUPu nějakého klávesáka Šulíka, který dostal za úkol vymyslet do těch Šufanózních věcí klávesové party a s Frantou Šebákem, který dělal režii, to nahrát a to se taky stalo, ale Gangerům se ty Šulíkovy věci zdály trošku jako ne-e a nakonec ty klapky místo toho Šulíka nahrál Dulík.

Masy, buď tak hodná a to chichotání si nech, nebuď jak malá, jo?
A taky se vzal Yello a ještě hostující trombonista ze Sweet Krysys Bert Svačina a tidle tam taky něco dopráskli a bylo to fajn, akorát se kluci začali ptát sami sebe, kdo tu spoustu muziky bude reprodukovat na živých hraních.
No a tak už předem oslovili toho Toma Dulíka ohledně křestu a s trombonem že se uvidí, páč Bert měl někam odjet, na vojnu se mi zdá, Yello v pohodě, akorát že se chtěl v nejbližší době stěhovat do Liberce, a tak dál a podobně, takže to opravdu byl docela oříšek, Masy.
No a Yello se pak takyže odstěhoval, a to do Bystřice pod Hostýnem, ale to nebylo to nejhorší, horší bylo, že se přestalo zkoušet a hrozně se protáhlo dokončení CD.
Vždycky se jen někdo sebral a jel do toho Slavičína a smíchal třeba dvě věci a jel zase domů a čím dýl se to dělalo tak tím víc se do toho rýpalo a tak se stalo, že se to dokončilo až v polovině ledna roku 03, ale to bych předbíhal, že jo, teď je jako ještě podzim a Gang lehce stagnuje.
No a jak tak stagnuje a nic se neděje, tak kluci se snažili to nějak oživit a tak nejdřív udělali pár zkoušek s Yellem a jeho ságem a pak vymysleli že vezmou prozatímně na zpěv Zuzu Sapar, což se ukázalo být naprosto marnou záležitostí a spolupráce totálně a naprosto vyhořela.
No a jak se tak v tom plácali, tak se rozhodli konečně troubové jedni vzít zpátky do kapely Bulu a všichni byli rádi a návrat ztraceného syna, a vždyť ty jsi vlastně celou dobu přece byl v Šufunky Gang, že jo, nikdy jakoby doopravdy neodešel, ty kluku ušatá a vzápětí na to je vyhodili ze zkušebny v areálu Chludových závodů.

KAPITOLA XXVI No počkej, takhle prostě zničehonic je vyrazili?

No jó, takhle zničehonic je, Masy, vyrazili, prostě.
On Sisti měl problémy z Šufunů dostávat každý měsíc ty prachy za nájem, za Jara to vlastně platil sám už nějakou dobu a přestalo ho to bavit, tak smlouvu s nájemcem převedl nejdřív na Vratiše ze Sweet Krysys a ten potom na nějakého Víťu Kymlu čili Kýbla z nově nastěhované Iron Maiden revival kapely.
Ono se v poslední době do té Chludovky nastěhovalo asi dvacet nových kapel a nájemné šlo tak strmě vzhůru, že se to stalo neúnosným.
No nicméně Gang se ještě drápkem držel a snažil se zkoušet, zvláště, když je na 26. Prosinec pozvali slavičínští guruové na tradiční Kotárfest, společně s kapelou Sweet Krysys, což pro Bulu, Péčka a Sistiho vypadalo na pořádný mazec, navíc se festivalu mělo zúčastnit pět kapel, Krysáci měli hrát třetí a Šufani dokonce až poslední.
No, taky to dopadlo nad očekávání šíleně, ale jak praví Jirotka, že se praví v krvácích za šilink:"Nepředbíhejme událostem."
Tak se zkoušelo a nebylo to ono, páč Péčko to nestíhal všecko odzpívat a užuž se zdálo, že Slavičín i s celým Kotárfestem se bude muset odříct, až Sisti navrhl najmout jako záskok, na místo toho do států odjetého Jara, zlínského multihráče, bubeníka, basistu a zpěváka Romana Geržu alóbrž Ramona.
A Gangeři takové jako RomanaGeržucožealeeeeejánevímtyvoledyťjetakovýtoooataaak a tak různě se na ten návrh všichni šklebili, Def teda ne, páč ho neznal, ty Ramona, Masy, myslím taky neznáš, ale poznáš a zjistíš, že byl náhodou i docela ŠG pozitivní a kluci to po několika překvapivě kvalitních zkouškách taky skousli a Ramon teda zakotvil v Gangu.

A samozřejmě takový ten záchvat inspirace, co se vždycky objeví v kapele s příchodem někoho nového a vznikly dvě nové věci, a sice "Řeč sýrů" a "Na kole".
To by možná šlo nějak zajistit pravidelný přísun nových ksichtů do kapely a ona by se pak nemusela potýkat s takovým tím psychem, jakože se sedí v kavárně nebo hospodě nebo putyce či pajze a teď takové to normálně pánové všimli jste si že už hrajeme tři roky a máme za tu dobu jedenáct songů, taky jste si všimli, že jo a podobné divočiny.
Ne, to vlastně nejde, páč to musí být nejen noví lidi, ale hlavně taky dobrý lidi a na to je asi tahle země moc malinká, že jo.
No nicméně kluci byli rádi, že jim to zase šlape, jenže je začaly z té Chludovky normálně vyhánět i některé ty nové kapely, že je tam nechcou a tak si teda Šufunci sbalili fidlátka, pravou nohou vykročili zvesela na dlažbu a za týden Kotárfest samozřejmě, co jiného.
Ono to asi bylo taky tím, jak Péčko odvezl ten svůj aparát, ten tam stál v zimě v létě a hráli na něj myslím úplně všichni, no a on ho prodal a ty skupiny zničehonic neměli přes co, že jo a Sisti tam taky míval své bicí k takové té nedobrovolné dispozici a pak je odvezl a tak se asi stali Šufuni poněkud nepotřebnými, kór když měli takové potíže s tím placením nájmu.
To asi ty ostatní hudebníky taky nakrklo, no jo.
Že jim to gang tak sebral, a když už to sebral, tak kdyby aspoň platil.
Ale já vlastně ani pořádně nevím, jak to tehdy bylo, takže nějaké moje dojmy jsou jenom tak jako pro ilustraci, Masy, víš?
Já to celé vlastně vykládám jen tak pro ilustraci, že jo.
Hmmm...
No, ať nezdržuju.
Nuže tak Šufunky Gang skončil v Otrokovicích, aby...

KAPITOLA XXVII Aby se v druhé části filmu vynořil jako pekařův císař.

Ohromný fór, Masy, řekni ho potom kdyžtak aspoň ještě jednou, prosím, jo?
No a kluci byli teda na té dlažbě a začínalo to už opravdu vypadat povážlivě a Ramon říká pojďme to, vy zgrcaniny, odzkoušet k nám na zkušebnu.
Takhle on mluví totiž.
No a šlo se na zkušebnu Chorusů, anžto Ramon předtím bicil v kapele Chorus, o těch jsem se, Masy, myslím tuhle už zmiňoval malinko, ale oni teď už byli jakoby rozpadlí a zkoušeli jen sporadicky a tak tam ten Gang teda šel pidlikat.
Takové jako nouzové řešení.
No a jak tak pidliká, tak prý co kdybychom sem přestěhovali vytlumení ze staré Chludovky a zkoušeli tady nafurt a Ramon že jo, jasně a jak řekli, tak udělali.
Hned na začátku vánočních prázdnin za mrazu a ledu se sjeli autama na Chludovku, u zkušebny naložili část vytlumení a rozjeli se do Zlína na X. základní školu, to je ta naproti nemocnice, kde se v suterénu skrývalo jejich nové doupě, v němž se po zatlumení vytlumením dalo i docela obstojně zkoušet, i když zvuk z dřevěných likusáků na Chludovce je nepřekonatelný, hlavně, myslím, je to kvůli tomu, že jsou dřevěné.
Ale taky to šlo i v té škole.
Taky se to muselo celé vystěhovat, všecko vytahat ven, Bula dovezl vysavač a vysával a ostatní místnost zatlumovali a tahali ven bordel a dovnitř pořádek.
No a ten den už se nezkoušelo, ale na ten Kotárfest se to nacvičit stihlo, čili se nemusel rušit, což bylo dobře, anžto by bylo škoda si tam nezahrát, protože ve Slavičíně je spousta známých, minimálně bratři Šebákovi a Tom Dulík a navíc se tam dobře hraje, páč lidi jsou vstřícní a chtějí a umějí se bavit.
No a tak teda dva dny po Vánocích vypukl Kotárfest a Gang a Sweet Myšís seděli v hospodě na náměstí a jedli a pili a pak se jelo na tu Sokolovnu a vystoupili Krysáci a pak se čekalo, až dohraje další kapela a protože před Krysys hráli už další dvě, tak Gangeři krutě doplatili na to, že vystupovali poslední, navíc vinou angažmá ve dvou kapelách nedostali Péčko a Bula poukázky na jídlo a pivo a nechtěli jim zaplatit za hračku, že jsou zároveň v těch Sweet Krysys a zvukař

zklamal a prostě začít hrát ve dvě hodiny v noci není to pravé, myslím.
No ale co se dá dělat, na druhou stranu od vystoupení po několika měsících stagnace a po pár zkouškách s úplně novým členem asi Gang nic jiného nemohl očekávat, i když se nemůžu zbavit pocitu, že ta pokročilá hodina a rozčarování z roztahaného bloku předchozí kapely taky sehrály svoji rolku.
No, tak Gangeři se stáhli na novou zkušebnu, udělali ještě jednu novou pecku "Oblastní guru" to je hrozně zvláštní song s pohnutým vznikem, a čekali na jaro.

Teda a na Jara, samozřejmě.
No a on už několikrát avizoval příjezd, ale furt a furt se to protahovalo, a tak kluci s tím Ramonem secvičovali repertóir a po novém roce dostali nabídku zahrát na nějaké punkové sešlosti v Pohořelicích, Shitoaction se jmenovala, tak se jelo.
A odehrávalo se to v takové dvojité hospodě, po levé straně výčep a po pravé úplně
vymrzlý sál, obrovská kosa, a tam se mělo hrát.
Jo, a taky do toho ledového paláce nešla elektrika, takže nejdřív se čekalo, až se to zprovozní, a pak vypuklo standardní dohadování, kdo že bude housti první.
No a když Šufuni teda jako první nastoupili na pódium, teplota v sále už byla malinko snesitelnější, takže se mohlo vcelku normálně odehrát, a gangerům se dokonce podařilo zašmrdlat hodně kvalitně.
No a jak tak hráli, tak si, Masy, představ, zničehonic - ve dveřích stojí Jar!

On zrovna dojel ze Států.

Výborné načasování, viď?
Síla...
A tak tam postával a nazdáár, chlapi, a zahlížel kritickým okem taky, že jo, a když se dohrálo, tak to tak jako zhodnotil a pak se jelo domů a domluvila se další zkouška a pomalu a nepozorovaně začalo doposud asi nejdivočejší a nejnepříjemnější a vůbec ujeté období kapely, které vedlo až k radikálnímu překopání osazenstva celého Gangu.
Ono to bylo ve vzduchu už na té Shitoaction v těch Pohořelicích, ta radost z Jarova návratu prostě nebyla tak nějak dostatečně odpovídající, juchání působilo hluše a jaskotání mdle a podupávání vyznívalo suše a prázdně...

KAPITOLA XXVIII Komi, co to meleš, prosím tě?
Ale ne, to jsem se jen tak...
Jsem si na něco vzpomněl, ňákou knížku od Tove Jansonové nebo nějakou divadelní hru.
Kýho šlaka co, to je jedno.
Tak teda Šufunky Gang začal zkoušet v sestavě se dvěma hlavními zpěváky, jak tomu tehdy vznosně říkali a už po několika zkouškách se ozývalo ale ooobrovské skřípání.
No a na začátku února proběhlo hraní na Malině v Napajedlích, tam myslím dokonce jeden ze zpěváků nebyl, nejsem si ale jistý který, to je jedno, ono teď přišlo takové období, kdy se na koncertech zaskakovalo, hodně třeba za Sistiho, to pak Ramon sedl za bicí, a občas i ten či onen pěvec scházel, no Jára myslím nebyl na té Malině, ale jistý si teda nejsem.
Jo a pak ještě Gang odšudlil hračku na Staré sokolovně ve Zlíně, kde vlastně došlo k první opravdu dost kruté výměně názorů mezi Jarem a kapelou po Jarově návratu.
To byla tehdy docela síla, to teda jo, Masy.
On ten samý večer hrála v novém zlínském klubu 603 skupina Monkey Business a Jar že zaveze Romanovi Holému, to je vedoucí té jejich kapely, že mu zaveze konečně dohotovené demo CD Šufunů, a tenhlecten Holý že si to poslechne a třeba nabídne spolupráci nebo aspoň řekne, že je to dobré nebo tak nějak to Jar myslel, no, nechme to být.
Jenže to znamenalo, že se Jar poloviny vystoupení zase vůbec nezúčastní a to se Gangu zase nějak přestávalo líbit, páč někteří si mysleli že je celý ten Jarův nápad takový nějaký nevhodný, a ať prý neblbne a soustředí se na koncert, že Holý si to CD stejně tak akorát podloží pod kafe, nebo rovnou švihne do popelnice, nebo to dá nějakým svým lidem, kteří jsou placení od toho, aby takovéhle cécéčka za něj švihali do popelnice a Jar se šíleně rozběsnil a křičel že jako jasně, vy teď přece máte Ramona a šílená soda z toho byla a celé hraní stálo za prd a všichni se dohadovali a říkali Jarovi že byl ksakru tři čtvrtě roku pryč a dík Ramonovi se mohlo zase začít hrát, a že jánevímco a po hraní se Jar sebral a zavezl to CD tomu Holému z těch Business a to už se neví co ten s tím CD udělal a já navíc, Masy, ani nevím, kdo z gangerů měl pravdu.
Asi každý trochu.
No a ten Jar z toho byl hrozně špatný a tak asi aby se nemusel zabývat divočinami uvnitř kapely, rozhodl se zorganizovat olbřímí křest toho šufanovského CD.
No, trvalo strašně dlouho, než se všechno zařídilo, muselo se vybrat vhodné místo, zajistit sponzor, navrhnout a vytisknout plakáty a spousta dalších věcí a Jar na tom měl opravdu lví podíl.
Kluci požádali slavičínské HUP aby předskakovali a ti teda souhlasili a taky se řešil kmotr cédéčka, byly tam šílené návrhy, jako Jiří Krytinář nebo Zdeněk Srstka, a že pak bude Zdeněk Srstka házet přes pódium tím Jiřím Krytinářem ale taky vcelku realizovatelné nápady, které ovšem narážely na finanční a ubytovací problémy, tak se nakonec křtitelem stal šufanský souputník nejmilovanější Žíla, který vlastně nakonec dodělával celý booklet, jezdilo se za ním do práce, když bylo kdy, a všichni se překřikovali prý, tady udělejme tu čáru trochu delší, jo, neé, neé to je blbost, dejme tam čtvereček, sám jsi, pako, drž hubu, ty nulo a tak různě se úporně pracovalo a ten booklet byl nakonec docela fajn, no jo.

Akorát nevím, jestli se vůbec zachoval do dnešních dnů, ani nikdo ze Šufanů ten obal už myslím asi nemá, je to velká rarita, Masy.

Stálo by za to ho někde vyhrabat.
No a takže Žíla, že to jako pokřtí a taky bylo třeba najít nějaký opravdu šikovný klub nebo hospůdku nebo tak něco a nejlíp se jevil Donbas, kde svého času Gang s velkým úspěchem rachotil, to jsem Ti už říkal, že jo, no, jenže se zjistilo že Donbas mezitím lehce krachl, změnil název na Žíznivý pes a místo klubu je tam nějaký sport bar se sázkovou kanceláři nebo taková jakási příšernost a občas že tam vystupuje nějaký DJ a živé kapely prý vůbec, což bylo pup, jak by řekl Monťas.
A tak Šufuni obrazili ještě pár klubů a hospod a představ si, Masy že situace byla všude skoro stejná, prostě bar, vcelku drahé dvanáctistupňové pivo, zato levné panáky sladkých vodek, dvakrát týdně taneční párty, na chodbě výherní automaty a klientela dobře oblékaní adolescenti lokající energy

drinky s tou sladkou vodkou a Gang odlapil vždycky provozního a teď to začalo.
Co to?
Křest CD?
Živá kapela?
Cože, punk, né, né, to teda v žádném případě...
Co?

Jo, funk, to je jako co?

To je jako takové něco jak Mankybyznys, né?
No, chlapi, asi né, čéče, helejte...
A tak Jar nakonec musel zamířit výš, sehnat sponzory a udělat z křtu olbřímí událost s reklamou v rádiu, oficiálním výlepem plakátů a celou akci ještě něčím okořenit, třeba vystoupením kouzelníka.
No byla to tehdá spousta shánění a práce a Jar a Def nakonec přemluvili vedení toho Donbasu alias Žíznivého psa, že to jako tu hospodu zviditelní a že to má i podporu v médiích a chlapíci nakonec souhlasili, i když asi nechápali, proč si Šufuni vybrali právě je, že jo.
No a tak se všechno nachystalo, všichni samozřejmě nervní ohromně a čekalo se na ten čtrnáctý březen.

KAPITOLA XXIX To si pamatuju, taky jsem z toho jančila, jak to dopadne

Jo, Masy, já teda né že bych jsem nějak šojtřil nebo tak něco, ale zvědavý jsem byl, to jo.

KAPITOLA XXX Jo jasně, prý nešojtřil, co mně valíš, Komi, ses málem po...

Co valím, nikoho nevalím, já na to náhodou pohlížím úplně nezaujatýma očima, ksakru, jestli chceš něco vědět!
Si nech, takové tyhle.

Mně hned tak něco už zas tak nesebere náhodou, jasan?

A vůbec, jestli se na něco můžu vy..., tak to je ti něco tady vyklá…

Milá Masy

Je to dlouho, že jo, ale Tys byla teď takovou dobu naštvaná, že jsem se tak nějak žinýroval Tě přímo oslovit, tak na omluvu Ti posílám tenhle dopis a doufám, že už se mnou zase budeš mluvit.

Je to pokračování těch Šufunů, cos chtěla tehdá vědět a je to zrovna takové zásadní období, takže jako docela asi zajímavé a budu Ti to psát hezky, abys se mnou zase mluvila, páč to minule se tak nějak blbě utlo, a...

No, však víme.

Tak teda píšu.

Teda, akorát nevím, jak jsi na tom se čtením, takže možná to bude trvat ještě dýl, než kdybych Ti to říkal.

Hele radši se do toho pusť teďka hnedka a hotovo, jo?

Kapitola první aneb Křest CD

Jára se do toho fakticky obul.

Po Zlíně visely plakáty, v rádiu hráli reklamu a na nově předělaných webových stránkách Šufunky Gang se otáčelo počítadlo návštěv rychleji a rychleji.

Čtrnáctý březen se přehoupl k večeru, a jak kluci seděli v Donbasu a koukali na přícházející davy lidí, začalo jim být jasné, že tentokrát bude akce úplně jiná než dosud.

Klub byl namačkaný k prasknutí a byli tu i lidé, kteří by na normální vystoupení Gangu v životě ani nepáchli.

Křestový večer zahájili slavičínští HUP, zodpovědně a kvalitně, tak jak oni to dovedou, a po nich už na pódium vylezli Šufunky, opět navlečení do zelenočervených tréninkových dresů FC Louky, které se od minulého vystoupení v klubu Donbas staly jejich poznávacím znamením.

Jéžiš to je to takové nějaké... až jako moc vzletné, já takle nemluvím normálně, mně to z toho, Masy, tak leze, když to píšu, takže si asi budeš muset zvyknout, no.

Koncert i výkon kapely byl řekněme standardní, ale atmosféra prodchnutá pocitem velikosti a oficiálnosti celé akce vybudila publikum k obrovským ovacím.

Šmarjá, to už je trošku moc...

To musím nějak přeformulovat, to je jak z novin nebo co...

KAPITOLA XXXI Ahoj, Komi, já jsem se chtěla... jé, co to sepisuješ?

Ma...

Ah ho j m...

Ahoj, Masy.

Dej to sem, radši, jo, to si radši ani nečti, já Ti to radši povykládám, psaní mi nějak nejde od kopyta, no davaj, davaj.

KAPITOLA XXXII Né, ukaž, dyť to není špatné... hele, a navíc tys to psal...

Jo, psal jsem to pro Tebe, Masy, tak si to teda vem, sedni si, zapomeň na minule a nech mně to dál odvykládat, jo?

Máš čas, ne?

KAPITOLA XXXIII No, mám, já jsem se letěla omluvit za to minule, víš?

Ale né, kašli na to, o nic nejde, já už se tak prostě prčím, jak jsem starší.

A už se mi taky stýskalo a a... a ticho už a poslouchej.

Já to povídání navážu jako vlastně tam, kde Ti končí ten dopis, dóbroš?

Tak jo.

Takže prostě a jednoduše to Jarovo pobíhání a zařizování se hrozně odrazilo v tom, že to lidi brali hrozně jako navážno, ten křest a podle toho se taky chovali, že jo, mohli se uplácat a ujaskotat, což samože bylo moc fajn.

Jo, a při Ela hop, vystoupil Kýbl, toho času již basista z kapely Ježura Bimbo, ti začínali tenkrát zrovna tak jako vystrkovat růžky, a ještě tu budou malinko figurovat, a taky Yello v tom bude trochu figurovat.

No a tenhle Kýbl vystřihl normálně kouzelnické představení přímo uprostřed písničky, on je amatérský kouzelník, nevím, jestli i v současnosti, ale no prostě tak to bylo veliké, Masy.

No, lidi řvali a akce náramná, viděl jsem to celé dokonce natočené na VHS, ale asi se ten záznam někde zašantročil, možná by taky stálo za to to někde vyštrachat, stejně jako ten ztracený booklet, ale Gangeři na tohle moc nejsou, takže nevím.

Jo, a křtil to ten Žíla, a ještě chlapům věnoval vlastnoručně vyrobenou takovou tu vlajku s logem kapely a taky jsem na ní já nakreslený, ale nijak extra teda, na fotkách je to občas k vidění, ta vlajka.

No a pak všechno utichlo a další koncert byl až v půlce dubna v čajovně Músic klub ve Fryštáku, tam kluci měli hrát jakože unplugged, jakože moc do toho nemlátit a tak to nějak odmastili, že ta akce moc kvalitní nebyla, Jára si pletl texty a s Ramonem si plantali, kdo co zpívá, a prostě nebylo to ono a začínalo to trošku celé nějak zavánět takovým jakože nihilismem nebo plánovaným diletantstvím, nebo jak to nazvat.

Teda jako zábavné to ještě bylo, ale ten pověstný nadhled se změnil v něco nezdravého a sešklebeného.

A je z toho teda vlastně i dochovaná nahrávka na audiokazetě, tu má myslím někde schovanou bývalá manželka od Péčka Fíbí.

Taky má jeho basu někde schovanou, ale to sem nepatří.

A za čtrnáct dní proběhlo hraní v Golemu, které bylo kuriózní snad jen v tom, že Šufunům předskakovala kapela Monkey Business, a pak jak Monkey Business skončili, tak hodně lidí odešlo... teda... no, všichni odešli, páč tam šli na Monkey Business, a taky bylo už taky dost po půlnoci.

No a to Šufankům na náladě taky moc nepřidalo a další akci 17. května ve Slavičíně už vyloženě odstrouhali.

No a jak se to tak všeobecně kazilo, vzrůstalo napětí uvnitř a lezlo i navenek a divoké to bylo hlavně mezi Jarem a Ramonem, hodně hlavně z Jarovy strany, ho se furt dotýkalo, že jak tehdy byl půl roku pryč, tak tam kluci vzali toho Ramona.

Jenže kluci chtěli hrát a vystupovat, že jo.

Tak.

A na přelomu dubna a května 03 se udála taková zvláštní událost, páč Jar ještě před křestem oběhal nějaké noviny a své známé v těch novinách a vyšly nějaké články o nadcházejícím slavném křestu cd slavné kapely Šufunky gang, no, některé řeči tam byly trochu srandovní, ale jinak fajn, když to tak zpětně probírám, tak do toho Jar opravdu hrozně dělal tehdá, no a v tom jednom článku byla zmíněná Eva Pilarová, jakože šufunská taková jako oblíbená zpěvačka, to tam zmínil Jar asi jenom tak že si vzpomněl, páč kluci občas o Pilarce diskutovali, spíš teda v duchu házení Krytinářem, nikdo nečekal že to něco způsobí, nebyla tam zmíněná s nějakým záměrem, nicméně se, člověče, Eva kapele ozvala, že si jako platí výstřižkovou službu a že ji to překvapilo a potěšilo, a tak, no a začla se s Šufunky tak jako na dálku kamarádit, sekec prostě.

On si s ní tehdy psal hlavně Jar a později Ramon, ostatní z toho byli příliš tak jako vykulení.

A pak přišel šestý květen a Šufunky se rozjeli na olomoucký Majáles, kde po delší době odehráli opravdu vydařený koncert, jenže v jeho závěru Jar pověděl lidem do mikrofonu prý něco móc ošklivého ohledně prodeje cédéčka, asi už ho fakt štvalo, že Gang tak dlouho hraje a úspěchy žádné nebo tak něco, jenže to vyznělo dost zle a navíc to řekl v podstatě za celou kapelu.

No, on to asi nemyslel zle, akorát že ono to tak vypadalo.

No a tak se ta průrva mezi Jarem a ostatními Šufuny rozšířila ještě o další chlup víc.

KAPITOLA XXXIV Komi, ty to říkáš, jakoby mělo přijít teďka něco...

No jó, však taky příjde, Masy.

Takhle, no, jak bych to řekl, prostě každý má v životě takový nějaký moment, kdy se jakoby láme chleba, jestli rozumíš teda.

Prostě že dostaneš takovou nějakou šanci, něco s tím vším udělat, a podle toho, jak s tím naložíš, ti pak ten život pokračuje.

Akorát je teda blbé, že to zjistíš vždycky až za nějaký čas, že se ten chleba zrovna teďka lámal, a jestli ses rozhodla správně nebo blbě.

Ale to se asi nedá nic dělat, pozdě býka honit, že jo, nejhorší je neudělat nic, asi.

No prostě celá tahle divočina začala tím, že Jar přihlásil Šufunky Gang do prvního ročníku celostátní vyhledávací hudební soutěže Cocacolapopstar, poslal tam to nové cd a Šufany porota vybrala jako postupuhodné kandidáty do takového jakéhosi semifinále.

No a jelo se do Prahy, akorát Sisti nejel, nevím teď už přesně proč, ale místo něj jel brácha Františka Šebáka ze Slavičínského studia Robert Šebák.

A jelo se teda už den před samotným semifinále a celé to bylo takové jakože vstup do velkého světa showbussinesu, páč všemu předcházela taky tlačenka na takovém tom jejich internetu, víš co to je, Masy?

No, jasněže, hele nerozčiluj se, není, on se jenom prostě jako většina původně dobře myšlených lidských vynálezů malinečko posral, jim se to tak dělá, klid, pokračuju.

No a teď ty kapely se tam vzájemně napadaly na tom internetu a kdejaký nýmando se k celé té soutěži i výběru postupujících kapel vyjadřoval, samože patřičně vulgárně, to je jako sprostě, Masy, a patřičně anonymně, to jako že se pod ty svoje názory nepodepsal, páč na todle je tenhleten internet ůplně nejlepší, že jo Masy.

Akorát Šufani na to nebyli moc zvyklí, no jo, tak z toho byli tak trošinku vyjukaní.

Moc pěkně tam byli označeni jako "šulíni z Gotyšu", to se mi moc líbilo, kdyby tohle moje povídání někdy někdo vydal jako knížku, byl by to rozkošný podtitul, fakt že jo.

Ale to jsem odbočil, to je věc lidí, ne moje, nebo tvoje, Masy.

A tak Šufani sedli do aut, jel i Yello, ten klukům zajistil i ubytování u své bývalé přítelkyně Romany Juhové, která dost kamarádila ještě s Hurdisovýma domama blahé paměti, takže pro Péčka a Yella to bylo takové i jako setkání po letech a pak si gangeři dali pár piv a pustili si Pulp Fiction na videu a ůžasně se bavili a moc se smáli a druhý den ráno vystoupili jako první kolem desáté v paláci Akropolis na tom semifinále té kokakoly a předvedli, Masy, naprosto strhující výkon, a postoupili do finále.

Nikdo z nich to teda moc ani nečekal, půlka kapely už jela domů, zůstal tam jenom Ramon a Def a Yello a ti tam udělali legrační scénku, když porota vyhlašovala postupující, tak Gang uvedli až na konec a kluci začali strašně řvát a Def skočil na Ramona a Yella a všichni spadli na zem, Yello zadek vystrčený přímo do televizní kamery, no hezká spontánní reakce, takové nezvykle upřímné, oproti těm ostatním muzikantům, kteří se povšechně tvářili, jakože takové postupy zažívají dnes a denně, že jo, tak co.

Ostatní to viděli až v té televizi ze záznamu a taky se moc smáli, taky jsem u toho hrozně řval, Masy, já to ještě někde mám schované, celý takový dokument, co o tom točila nějaká ta televize.

A nevím, jak se stalo, kdo z kluků to nějak rozšířil, že jsou teď Šufani taková hvězda, nebo jestli to nějak samo, nebo co, ale prostě mezi semifinále a tím finále měli gangeři jen dvojí veřejné vystoupení, obé ve Zlíně, a sice na náměstí Míru jako doprovodný program Zlíntalentu, či taková nějaká srajda, ale hlavně v Zelenáčově šopě.

A nikdy předtím ani potom jsem to tam nezažil takhle narvané.

Tam bylo, Masy, tak snad dvě stě padesát lidí, a víš sama, jak se ta chajda mrňavá, nedalo se tam hnout, lidi seděli i na schodech před klubem, holky seděly klukům na klínech, aby se to tam všechno vešlo, šílená akce, jakoby celý Zlín stál za tou naší kapelkou, no hrozně příjemné období to bylo, asi takový jakože vrchol a odměna.

No a pak se teda jelo odehrát to finále a to už jel i Sisti a slavičínská banda fanoušků se rozhodla vypravit do Prahy celý autobus, nevím, jak to přesně probíhalo, ale byla to neskutečná cesta prý, jeli tam oba bratři Šebáci, Tom Dulík, Žíla, kluci z práce od Péčka Milan Zeman a Martin Dudešek, Bránik taky tam byl, Kosman určitě, ten je všude, a kotel dalších lidí, co ani neznám, prostě plně zaplněný autobus ze Slavičína tam dorazil, šli přes Prahu průvodem a skandovali Šufunky Gang, až se matička stověžatá otřásala, a mávali tou Žilovou šufunskou vlajkou, před Akropolí je zastavil televizní štáb, prý ať jdou ještě jednou, že to nestihli natočit, tak se to celé vracelo a šlo znova, no mazec, Masy.

A zatím vevnitř v šatně gangeři popíjeli a popíjeli, páč byli tentokrát vybráni až jako poslední účinkující kapela.

Jo a hrál tam i Tom Dulík na klávesy a Yello sax klasika, v semifinále to bylo menší těleso, teď včetně hostí v plné palbě, že jo.

No a na pódium teda nastoupili až když se večer lámal i v těch svých dresech, tentokrát už novějších verzích, ne tak dodrbaných a vystřihli sérii o takovém tlaku, že ten rozdíl mezi Šufunky a ostatními finalisty je znát i z televizního záznamu, který asi po půl roce odvysílala nějaká tadleta televize.

A narvaná Akropole včetně osazenstva toho pekelného slavičínského autobusu ječela a pištěla a aplaudovala a.. a..

KAPITOLA XXXV A pak přišel Meky

No, ano, Meky Žbirka.

Přišel.

Přišel, vyhlásil cenu diváka, cenu hlasování na tom nešťastníkovském internetu, což byli pražští Post-it, o kterých se ještě zmíním, páč s nima Gang posléze spolukoncertoval, a pak vyhlásil celkové oficiální první místo - kapelu 100 stupňů C, a tím to celé zhaslo.

Smlouva na vydání desky, turné po republice, profesionální opatrovnictví pro kapelu, to všechno udělalo puf a bylo vymalováno, Masy, jo jo.

Sakra, přál jsem jim to, klukům.

Nicméně to daleko nejhorší se milí Šufánci dozvěděli až z toho televizního záznamu, teda kromě toho, že i z obrazovky bylo jasné, že ten večer byli jednoznačně tou nejlepší kapelou, a sice tu skutečnost, že o konečném pořadí rozhodl jeden jediný hlas.

Porotci už nakonec totiž řešili jen dvě kapely, dva jediné adepty na celkové vítězství, a to ty 100 stupňů C a naše nešťastné Šufunky Gang.

No, Masy, na ty záběry z poslední porady poroty já se ti člověče doteď nemůžu dívat bez knedlíku v krku a takového nějakého..

Bolení.

Jsem pak po dlouhých deseti letech seděl tuhle s Péčkem a s tímhletím Milanem Zemanem, a přišla na to řeč, na tu popstar soutěž a dověděl jsem se, Masy, ještě další věci kolem.

On totiž ten Milan prý pak ještě chvíli seděl s tím Mekym Žbirkou a taky Darou Rolinsovou z poroty a prý vždyť ti Gangeři byli nejlepší, copak jste to neviděli a oni oba že to vědí, ale prý velkou otázkou při rozhodování bylo, jak by to probíhalo dál, kdyby to Šufanům přiklepli, to první místo, že Zlín je fakt daleko a jak by se na tu dálku komunikovalo a potíže s dopravou a prostě že cítili, že tihleti kluci ze Zlína by to tak nějak nezvládli to první místo a tak to prý radši dali těm druhým, co byli z Mariánských lázní, čili o něco blíž a víc otrkaní a asi měli navíc fakt pravdu.

Páč například hned po skončení akce následovala recepce s porotou a celým zajišťovacím týmem celé soutěže a naši šulíni z Gotyšu místo aby tam v té Praze zůstali a seděli s těma Žbirkama a Rolinsovýma, tak zklamaně sedli na slavičínský autobus a jeli domů, protože šli druhý den ráno do práce, a stejně jsme nevyhráli a jsou to všechno blbci a vůbec, no prostě strašlivá a hloupoučká a osudová chyba, Masy, páč kdoví co všechno se tam na té recepci ještě mohlo domluvit a udít.

Jsem si vzpomněl, a pořád na to myslím, na toho Jara, jak seděl po vystoupení na těch barech a ostatní kluci mu to měli za zlé.

No jo, měli ho nechat..

KAPITOLA XXXVI Sakryš, se nám to začíná nějak potemňovat

No jo, měli ho nechat..

No počkej, Masy, já neříkal, že to bude mít nějaký hepyend, no né?

Tak já pokračuju.

No a byl červenec 03 a nějak se nic moc nedělo, až někdy v půlce měsíce se odehrál jeden koncert v Hříběcím na striktně deathmetalovém festivalu, ani nevím, proč si tam Gang pozvali, ale odehráli výborně.

No a kluků se furt všichni ptali co a jak ta soutěž, taky Eva Pilarová se ptala a pořád se někdo ptal a už to bylo trošku jako ee, páč se jim asi o tom moc mluvit nechtělo, že jo.

Jo, a když jsem vzpomněl tu Evu, ještě jedna věc se tu vyloupla, páč zlínský hudební magnát, producent, hed hončo a kápo di tuti kápo pan Malár se nějak domákl, že se jako Šufani kamarádí s tou Pilarkou a nabídl, že jim zaplatí natočení desky, Šufani že udělají muziku a nahrají to a Pilarka že to nazpívá.

No, gangeři to samozřejmě v rámci všeobecné nálady v kapele odmítli jako absurdní nápad, a já se dnes tluču do hlavy, Masy, jaká to mohla být parádní nahrávka, a jak mohlo být zase všechno úplně jinak a třeba i lepší, a to jak pro Šufany, tak nakonec i pro tu Evu Pilarovou, pro kterou to mohl být tenhleten comeback jako řemen, si to představ, tvrdě funkyrocková kapela se starou Pilarkou v čele.

Tehdy se mi to teda taky moc nezdálo, ale teď myslím, že do toho měli pánové jít.

No a pak na druhý srpen kapela HUP pozvala Šufunky Gang na festival Kameny se valí do Lukova a den předtím Jar oznámil, že už to nemá cenu, že už toho má tak akorát dost a odchází.

Ony ty vztahy mezi ním a zbytkem kapely byly v tom období kolem kokakolypopstar už opravdu moc a moc vyhrocené a navíc myslím, že ho to celé dost semlelo, ta soutěž a ten přístup chlapíků ostatních.

A tím vlastně končí jedna velká část dějin kapely Šufunky Gang.

A dál se kluci protloukali s Ramonem na postu hlavního zpěváka, protloukli se tím lukovským festíkem s valícími se kameny, kde si odbyl premiéru nový song "Piknik", a protloukali se dál, ale bylo lze čut, že pod Ramonem ta větev taky pomalu praská a láme se.

A tak dvacátého čtvrtého srpna, milá Masy, začala druhá velká epocha kapely, jestli to tak nějak můžu nazvat.

Do Šufunky přišel nový člověk, kytarista a zpěvák vyrvaný ze samorobného projektu Set-Back a hozený mezi třecí plochy naší rozvrkočené hudební skupiny v tom nejhorším možném období.

Bránik.

Pátý mušketýr, jo jo.

A on s těma Set-Backama hrál vlastně i na tom lukovském Kamenysevalí festivalu, a jinak Péčko ho měl vyhlédnutého už nějakou chvíli, on ho prvně viděl na nějaké akci ve Zlíně na náměstí, už teda věděl, o koho jde, ale oba byli jen v publiku a Bránik tam někoho zrovna strašně urazil, a takový drzý byl na lidi kolem sebe a Péčko si řekl sakryš, tohle bude ten správný ksicht pro Šufany, ten se stím nepáře a tak.

On Péčko totiž vlastně nechtěl a ani nesháněl zpěváka, nýbrž sháněl kytaristu, co zpívá, a pokud možno i umí sám dělat písničky, no a jakože až se najde, tak se mu ta kytara sebere a bude jen zpívat.

A tohle udělali Bránikovi, jo, a potom později po Ramonově odchodu vznikla tak asi nejklasičtější šufanovská sestava, taky vydržela nejdýl a nadělala nejvíc činnosti a.. vlastně vydržela už nezměněná.

A zbytek Set-Backu byl takový, jakože nasraný samozřejmě, ale už se to moc neřešilo, oni ještě chvilku hráli a pak se to rozpadlo, zpětně je to docela velká škoda, Masy, ale co už teď s tím, že jo, Bránila kluci potřebovali a Péčko dokázal být v takovém tom získávání lidí dost umanutý.

Teda nedalo mu to tolik práce, jako když tahal do kapely Jara, ale to jen dokazuje že Bránik do toho jít opravdu chtěl.

A tak tu byl a hned vyjel s Gangem na miniturné, začalo to v pátek 29. Srpna neplánovaným vystoupením na Chludovka festu ve starém známém zlínském křtícím klubu "U žíznivého psa", společně se starými známými Zahrada pro Tomáše a taky horkými nováčky Ježura Bimbo, později přejmenovanými na RoadJamm, což byli mladíčci kolem Víti Kýbla.

Cože?

Jo, to byl ten kouzelník z křestu cd, jo.

No a oni měli dechovou sekci, a Yellovi se dost líbili, a tak moc se mu líbili, že se jich o několik týdnů později tak nějak ujal a vytvořil takovou trochu protišufunskou bandu, to bylo docela zajímavé sledovat, Masy.

No a víkend pokračoval hraním v Brumově - Bylnici na koupališti na nějakém skejťáckém festivalu, tam to bylo bezva, akorát už tam nejel Bránik zatím, on cosi měl myslím, tam byl ještě Ramon sám, a byla tam tehdá s Šufanama taky zpěvačka Zuza Sapar, ale nezpívala, jen se koukala, ty pako.

A pak to celé mělo být zakončeno na Slovensku festivalem Lietava, to měla být taková jakože rozlůčka s Jarem, jenže kapelu odvolali pro špatné počasí, ještě než stačila překročit hranice, zrovna když kucí seděli po fajnovém obědě v penzionu ve Velkých Karlovicích a nechávali si od Ramonovy ženy masírovat hřbety, takže nakonec nic, ale byli vlastně i docela rádi, páč už byli utahaní.

A jelo se zpátky do Zlína domů a za dvě hodiny volali pořadatelé ještě jednou, že už se počasí jako umoudřilo, ale to už se všichni váleli v postelích a vanách, takže nakonec opravdu nic.

Nicméně Pes i Brumov dopadly příjemně a začala se šířit lehká pohoda.

KAPITOLA XXXVII No počkej ale, Komi, tys říkal, že Ramon pak odešel..

No to jo, říkal jsem, že odešel, ale až o chvilku později jsem říkal, že odešel, vydrž.

Se v tom začínáš nějak motat, se mi zdá, Masy.

To jsem jen tak předeslal, že Ramon odejde, jo?

Dejme tomu, že to jakože ještě nevíš.

Tak, ticho.

No, takže jak jsem říkal, začala se šířit lehká pohoda, kluci se už trochu začali otřepávat z té nešťastné kokakoly, a aby to všechno bylo ještě veselejší, Sisti domluvil hraní na festivalu pořádaném louckými fotbalisty na fotbalovém hřišti v Loukách, znovu tam byli taky Kýblovy Ježury Bimbo, Pak Apoaché, kde hrál Defův brácha Jan kajtru, a pár dalších.

A veselo teda bylo, skoro až moc, ohňová šou a klobásy, a kluci dopilovali songy "Všechno pro kámošky", "Hadi nechodí", a přihodili k tomu ujetý výpotek "Tanec s vlkem", a tohle tam taky zahráli, a pak se zase chvilku jen zkoušelo.

Tak. A desátého září Gang vystoupil před úplně největším počtem lidí, před jakým kdy vystoupil, stalo se to opět na náměstí Míru ve Zlíně, v rámci nějakého dobročinného koncertu pro organizaci ADRA, nevím už přesně, o co šlo.

No ale stál jsem tehdá za klucima na pódiu a nějaká akce v rámci té akce už probíhala u Velkého kina a pak že se lidi přesunou na to náměstí.

A Gang už myslím i drhnul prvních pár věcí a ti lidi začali teda přicházet a furt přicházeli další a další a takhle narvané náměstí Míru ve Zlíně jsem ti, Masy, za celý svůj život nespatřil.

A co se týče Šufunů, bylo to možná malinko srovnatelné s pozdějšími účastmi na velikých soutěžích, kterých se později zúčastnili, ale tady bylo toho národa určitě nejvíc.

Prostě celé masy, Masy.

KAPITOLA XXXVIII No skvělý vtípek, Komi..

Ale dyk je to jen taková sranda.

Hihi.

No prostě lidí hromada a ohlasy velice kladné, prý pár lidí říkalo, že vůbec nevěděli, že ve Zlíně působí takováhle nadupaná kapela a kdo to prý je.

Což teda vlastně pro to naše městečko není moc lichotivé, no jo, ale co už.

No, a když už byli Šufani v té dobročinnosti, hnedle o pět dní později vystoupili v Otrokovicích v parku před poliklinikou (spolu s Bráníkovými SET BACK taky) na dobročinné akci pro společnost Světluška, plus ještě Yello sax samože, i když ten teda už jakože zbrojil spolu s Kýblem a Ježurou Bimbo a chystali svůj mladý a dravý gang RoadJAMM.

Ale Světluška byla odšmrdlána Gangery docela zodpovědně, i když teda trochu bez napětí a šťávy předešlých vystoupení, no jo.

Oni se kluci už asi vnitřně chystali na koncertní a vnitřněkapelovou smršť, která se na ně navalila v říjnu a hlavně přes listopad roku nula třetího, Masy, tam se to fakt nakumulovalo velmi.

A nebylo to moc legrační, i když tentokrát to pánové ještě ustáli.

V říjnu proběhly dvě vystoupení s kapelou kamarádkou ze soutěže kokakolypopstar, pražskými Post-it, o těch by se dalo dost mluvit, Masy, a bylo by interesantní je trochu porovnat se Šufunky Gang.

Vlastně byli pravý opak Šufanů a to tak, že skoro ve všem.

Jakože perfektně vypilovaná choreografie třeba..

Cože, Masy?

Jejda, no..

Jakože všichni se hýbali na pódiu tak, jak se to dělá a patří, na rozdíl od spontánnosti Gangerů, kteří nejenže neměli žádné hopsání secvičené ani nakoukané z tohodletoho internetu nebo kde se to bralo, ale vlastně jim to bylo, no, tak nějak slušně řečeno.. ee, u prdele, Masy.

Post-it odvedli pokaždé stejně kvalitní a do špuntíku stejně zahraný a sestavený koncert, a oni i byli takoví... no, jakože i vypadali tak, jak by taková kapela měla vypadat.

Já nevím, jak to popsat, oni v tom prostě uměli chodit, Šufani uměli akorát hrát a někdy z nich lezlo něco neuvěřitelného navíc, ale myslím, že nevěděli, jak to dělali, že se to stalo, že to lezlo.

A někdy to zas stálo za hovno, no jo.

Já to takhle řeknu, jo?

Post-it byli stroj a Šufunky Gang byli živel.

A to tak že s tím dobrým i blbým, co k tomu přirovnání patří.

Tak ale abych se zas nezaplétal, jo.

Takže první hraní bylo v polovině října v Žíznivém psovi a zaprvé se tu kromě Post-it objevila znovu a vlastně i naposled Bránikova domovina Set-Back a za druhé jsem se tam stal svědkem vyrašení myslím úplně nejzažší tvorbovětve Šufunky gang.

Jo, mluvím o "Vzduchoplavcích".

"Vzduchoplavci" byli šufunská první a poslední pomalounká milostná píseň a živě zazněla poprvé a naposled právě tady na tomhle koncertě.

A jistý si nejsem, ale myslím, že to bylo dobře, že zazněla naposled, moc mi z ní v hlavě nezůstalo, zpěvová linka ze sloky a kusy textu, ale byla...

Byla divná, no, Masy.

A pamatuju si, že gangeři z ní byli tenkrát docela nadšení, dokonce se k ní měl natáčet videoklip, Yello ji tenkrát hodně prosazoval, nicméně zapadla a už se k ní nikdy nebylo vráceno, jo.

Co se týká tvorby tohle bylo fakt jakože zvláštní období. A možná proto je druhá deska Šufunků tak krátká, protože všechny tyhle mírnější nebo ulítlé nebo až alternativní věci se nikdy nenatočily.

Třeba zrovna Yello se k tomu pozdějc vyjadřoval tuhle, že myslel, že Gang sekne s celým rockovým funky a vydá se spíš někam do jazzu, dokonce existují nahrávky ze zkušebny ještě z Chludovky blahé paměti, které tomu s přimhouřenýma ušima i trochu nasvědčují, s Jarem ještě za mikrofonem to je.

Ale to neřešme, teď už na to sere pes, že jo, Masy.

Jo a k té druhé desce se ještě dostanu.

Už jsem se sakra zase zapletl.

No, tak to byla první hračka, a druhá, na tu se vyrazilo do matičky Prahy do klubu Rock Café.

KAPITOLA XXXIX To tam byli furt Bráník i Ramon oba?

No, ještě jo.

On Ramon se stále držel, zkušebnu měl, že jo, Šufani nic snad ani za nájem neplatili tehdá a nějak se to neřešilo.

Tak teda potom následovala listopadová koncertní smršť.

Teda, radši řeknu smrštička, ale třeba brát v potaz, že zatím byl Gangovský standard tak dva až tři hračky měsíčně, a tentokrát se jich, Masy, naskládalo pět.

A navíc po prvních dvou na začátku měsíce, a to v Golemu Zlín na studentské párty a u Žíznivého psa samože, zde naposled s Kýblovou Ježurou Bimbo, tak po těchhle prvních dvou teda bubeník Sisti všem vyrazil dech, páč prý že se rozhodl skončit.

No a to víš, haló veliké, všichni to řešili a Sisti byl takový jakože tajemný, no a řešilo se to ještě v půlce měsíce přes vystoupení na nevímteďkterém Zlínském setkání kytaristů v nyní již mrtvém kině Družba, kteréžto setkání bylo teda dost divné ale pak naštěstí přišla taková nějaká záchrana ve formě další akce, kterou byl Harendacup v Třinci.

A to byla, Masy, druhá ze soutěží techletěch hudebních, které se Šufunky Gang zúčastnil, a už cesta tam byla fajn, akorát teda dost chladno takhle na severu, ale nálada jako z doby před třemi lety.

A ještě jedna určující věc tu byla, anžto kapela nebyla v plné sestavě.

No jo, holt Ramon chyběl.

První Bránilovo sólozpěvové vystoupení, no a dlužno říct, Masy, že všechna čest a bomba a tak podobně.

A hezká historka se tu stala, nějaký pořádající se ptal Šufunů, jakže se jmenuje kterási soutěžící kapela, a někdo plácl prý - Psí tlapy - , a pointa je v tom, že ta banda se tak buď opravdu jmenovala, nebo ji pak pod tím názvem zapsali do té soutěže.

A pak kluci hráli a všechny včetně těch Tygřích nebo Psích tlap totálně převálcovali a hlavnímu pořádajícímu, takové hrombidlo chlap severský, se to tak moc zdálo dobré, že pak pozval gangery zahrát si v Polsku.

No a asi tak nějak pod vlivem téhle akce a nálady se Sisti rozhodl neodcházet, no, a navíc tohleto základní soutěžní kolo Šufani s přehledem vyhráli, a postoupili do semifinále, kteréžto se mělo konat mezi Vánoci a Novým rokem tamtéž.

No a nerad to říkám, ale uvnitř Gangu začalo drobné podvratné chvění a šeptanda ohledně toho, že je kapelka s jedním zpěvákem, echm echm.. jaksi.. přesvědčivější, aaa.. ten Ramon, eee.. přece jen není úplně ten typ, co je dobré mít vepředu, a takovéhle věci.

Nicméně nějak to s ním nikdo neřešil, a na dalších akcích opět Šufunskou pětici doplnil.

No a tři dny po Harendě byla vyseknuta opět s velkou parádou zlínská Zelenáčova šopa, kde se zaskvěl jako host Yellem posílený mladistvý a zodpovědně secvičený projekt RoadJAMM, který teda povstal z nyní již nebohé studentské partičky Ježura Bimbo.

Poté byl, Masy, zrušen nebo odsunut prosincový koncert s tajuplnou kapelou Ian Sen, který se potom odsunoval a rušil furt pryč a furt pryč, až nakonec vůbec nikdy neproběhl, taky legrační docela, a z Brna dolehla zajímavá zpráva.

Na vystoupení Šufunky Gang v klubu Stará pekárna se rozhodl dostavit zástupce hudebního vydavatelství Indies records, že si jako tu naši kapelku poslechne, a třeba z toho i něco bude, no jo.

A tak se Gangeři těšili a tetelili a v mezidobí taky stihli nacvičit jednu ze svých naprosto zásadních songů, a sice Péčkovu vypalovačku Láska.

Ta byla na Staré pekárně taky poprvé odehrána, a celý ten konzert byl, Masy, aby toho nebylo málo, za asistence nahrávacího ansámblu studia Střelice, nahraný a uložený.

Uložený tak důkladně, že ten záznam, pokud vím, nikdo nemá.

Klasika.

Jako všechny tyhlety ztracené relikvie..

No nic, po koncertě proběhla další velká sranda, anžto Gang seděl u stolu a popíjel a povídal, a přisedl nějaký týpek a začal strašně mudrovat, jakože co na takové kapele je důležité, a že je třeba tohle a tamto, a chlapi prý hele počkej, my tady někoho čekáme, nech si ty řeči, pánové, a přišel vůbec ten maník z Indies, ty asi né, já ho neviděl, se na to jistotně vysral, to je česnečka, a ten chytrolín, co tam vykládal ty moudra prý, ale no to jsem já, šmarjá!

Tak se tak jako smálo, ale moc radosti pak nebylo, páč se mu asi Gang moc do krámu nehodil, a i když to nějak jakože kulantně popisoval, bylo všem jasno, která páčka.

A rozmrzelost začala zase vystrkovat růžky, jo jo, Masy, jo jo.

KAPITOLA XXXX No ale hlavně škoda té nahrávky, chtěla bych si to poslechnout

No to máš sakra pravdu, že škoda té nahrávky.

Lecčeho škoda.

A škoda i té Harendy, protože tudletu Harendacup soutěž Šufunky Gang z časových, vzdálenostních a snad i zdravotních a osobních důvodů vzdal.

No, ale abychom zas nebyli úplně usmuténkovaní, Masy, závěr nejdivočejšího a na události asi nejbohatšího roku života kapely byl velice veselý, celkově vyvedený a srandovní.

Silvestr 03, kde jinde než v klubu Žíznivý pes ve Zlíně, s kým jiným než kamarády Post-it.

Strašná akce, Masy, koncert celkem nebyl důležitý, důležité byly zápasy jelenů s barovými stoličkami na hlavách, svlékající se holčiny na parketu a především Sistiho neskutečná novoroční anabáze, která stojí za obsáhlejší povídání, takže, Masy, pozor.

Sisti se tam takhle zničehonic probudil na záchodě.

Zastyděl se, že jo, trochu se dal do kupy, opláchl vodou a tohleto, vzal za kliku, vyšel z hajzlíků a zjistil, že je zamčený uplně sám v úplně prázdném klubu U žíznivého psa, je nový rok 04 a všichni už zjevně vychrapují doma.

Tenhleten mobilní telefon samože vybitý, takže sedl na bar, Masy, a popíjel, co našel a nakonec ho před polednem vysvobodily nějaké ženské, co tam snad šly uklízet, či co.

No a pak se s velkými obtížemi dopravil domů a bylo mu prý strašně divně, že měl rozostřené vidění a tak vůbec, no a doma mu otevřela maminka, sundala mu Péčkovy nové brýle, které měl Sisti celou dobu na nose, dala mu pohlavek a pustila ho domů, aby se naobědval.

Dobrý mazanec, co, Masy?

Masy?

Hele, jsi tam v pořádku?

Masy?

KAPITOLA XXXXI Jo, už dobrý, Komi...

No tak v pořádku, já pokračuju, oka?

Takže tak, po tom vypečeném Novém roce se kapela sešla až asi po čtrnácti dnech, malinko pozkoušela a 17tého ledna vyrazila na jakože todleto první letošní hraní, a sice do klubu Mír Uherské hradiště, samože opět spolu s Post-it.

Oni vlastně jeli takové miniturné, tak na to teď koukám, Masy.

No a hraní ucházející, akorát celé to bylo završené nepříjemným prohlášením Yellovým, a sice, že s Gangem už asi nebude dál hrát.

Jó, s Yellem se to mělo tak nějak fakt pořád zvláštně.

Odtáhl se Šufany převážnou většinu koncertů, i těch důležitých i malinkých, povedených i hovénkových, ale porád stál tak nějak vedle toho jádra jakože.

A né že by byl přímo přehlížený, ale tak nějak mezi těmi ostatními dravci nevyčníval prostě.

Pouze jakoby z povzdálí nenápadně působil a přihazoval nějaké ty názory a návrhy, většinou se nechaly být, a možná je to škoda, že mu v tom všeobecném kalupu nikdo moc nenaslouchal, nojo, to tak bývá.

A ani ty vztahy ke konci nebyly zrovna fajn, i když ten odchod byl nakonec takový nejednoznačný, jakože nebylo jasné, jestli tuhletu spolupráci ruší Yello natrvalo, nebo je hlavně rozčarovaný a trošku znechucený situací v kapele a chce si dát oraz.

Čert ví, Masy.

Možná sám nevěděl jistě.

Ale k všeobecnému ksichtu doplňoval fakt dost, hudebně i vizuálně, jo.

No a tak ten leden moc hezky nezačal, a Gangeři ani neměli do ničeho chuť a práce nic a zkoušky nic moc a všeobecná stagnace prostě.

A aby toho nebylo málo, Šufunky Gang přišel o zkušebnu.

Nevím teď už přesně, jak to probíhalo, ale s tou příjemnou novinkou přišel samože Ramon, ale i tak to bylo celé nějak zahalené tajemstvím, to bychom se museli zeptat jeho, no.

On o tom moc nemluvil, víš?

No ale prostě ještě ke všem těm potížím přibyla ještě tahle.

A na chvilku se ještě podařilo do té školní zkušebny vrátit, a 20. Června zopakovat hraní v Žíznivém psovi s Apoaché a RoadJAMMem pod Yellovou taktovkou, které se vyvinulo v takový prčovní kapelový souboj, teda ze strany RoadJAMMu, gangerům to bylo tak nějak šumák, Masy, páč byli v takové té chandře a spíš byli pobavení.

Ale musím říct, že je tehdá ten Yellův ansámbl opravdu vcelku převálcoval, to zas bych kecal, kdybych řekl, že ne.

Jo.

No a pak, na konci dubna, v Šufanech definitivně skončil Ramon.

Nevím teda nakolik v tom figurovaly ty tahanice ohledně zkušebny, moc si to nepamatuju, páč to fakt bylo vcelku nehezké a nepříjemné, ale v tomto momentě nám tady, Masy, vzniká předěl.

Páč od tohohle okamžiku vznikla nejdřevnější a nejklasičtější sestava Šufunky gang, tak jak si ji víceméně všickni nejlíp pamatujou a když se na toho někoho zeptáš, tak právě těchle pět lidí pro okolí představuje tu kapelu jakože.

Bránik zpěv, Péčko basa a doprovodný zpěv, Def s Bulou kytary a Sisti bicí.

KAPITOLA XXXXI No, nejlepší sestava, no...

Nevím, Masy, lesti i nejlepší.

Určitě nejvyhranější, možná nejplodnější a nejznámější, ale taky nejtemnější a nejproblémovější.

Nevim..

Ale tak jo, i legrace nějaká byla, a kluci hráli opravdu skvěle, akorát vnitřně už byli asi fakt pošramocení či co, nevím, jak to říct, Masy.

No ale je fakt, že další dvě květnové akce v pěti byly odehrané s úsměvem a lehkostí, první v altánku v parku na zlínském Náměstí Míru trošku trpěla menší návštěvností, ale příjemné to bylo zase.

Teda ne, že by lidí bylo vyloženě málo, jenže tyhlecty akce, já jim říkám "průchozí", nejsou uplně to pravé ořechové, páč lidé prostě procházejí parkem, na chvilku se zastaví, joo, fajn, dobré, dobré, dobrá kapelka, a po dvou věcech zase mašírujou po svých, takže nemají pak z toho v těch svých šiškách nějaký žádný ucelenější dojem, že jo.

Ale i tak fajn, no a dva dny potom opět kde jinde, než v Žíznivém psovi, s kým jiným než Post - it, vlastně naposledy už, Masy.

Od té doby se tydlety dvě kapely přestaly stýkat, a ani nevím, kde je Postitům dneska konec.

Párkrát o nich bylo lze něco číst v tomhletom hudebním tisku, myslím vydali tohleto cd kolečko u nějaké i lepší firmy, kteréžto bylo docela dost strhané v tom hudebním tisku taky, no a dál už to nevím, jak říkal Kájoš Čapek.

No, a na přelomu května a června Gang potkalo dvojité zrušení koncertů, a sice před zlínským Velkým kinem a pak v klubu Golem, kde mělo proběhnout hraní se skupinou Divoký srdce, a tady to bylo celé nějak podivně, páč prý účast Šufunků byla zamítnuta přímo vedením klubu.

Jakoby klukům někdo něco nepřál, či co.

No, serepes, Masy.

Nevadí, co se dá dělat, ať si to strčí někam, že jo, navíc příjemné věci převládly, páč v mezidobí Šufani konečně získali stálou zkušebnu v prostorách zlínských jatek, což byl, Masy, docela šílený areál střežený pološílenými psy, kteří tam běžně volně pobíhali, a jedním naprosto šíleným vrátným, který sice s klucima jakože vždycky pokecal a kámoši a tak, ale tak nějak neustále vypadal, že každou chvíli vyskočí, začne řvát a mydlit a trhat na kousky všecky kolem sebe, bez rozdílu věku i pohlaví, včetně těch svých šílených vlčáků.

Ale tak zkušebna byla, a to bylo moc dobře, a i přes docela hrozivý rachot, protože se to tam nikdy nepodařilo pořádně vytlumit, tady vznikly ty nejzásadnější šufunské pecky.

Tak.

A aby toho pozitivního nebylo málo, Masy, tak po lahůdkově povedeném hraní na malenovickém Hrandění 04, které bylo pro déšť přešoupnuto do nově se rozjíždějícího a časem kultovního klubu U Tetoura, přišla veliká náplast na všecky bolístky v podobě oné první zahraniční štace.

KAPITOLA XXXXII Myslíš expedice Gliwice, Komi?

Si piš, Masy, hoho.

Ona to byla asi vůbec nejdobrodružnější šufanská historie, rokenrol tenhlecten ohromný.

Tomu dáme trošku víc prostoru, jo?

Fakt si to zaslouží, tadleta Gliwice.

No takže nejdřív ti tady ukážu dopis, co psal Péčko kapelovému kamarádovi znejmilejšímu Žilovi, jo?

Tady ho máš, mně se moc líbil, tak jsem si ho schoval, i když Péčko hodně věcí vůbec nezmínil a já to pak celé trošku uvedu na pravou míru, myslím, že teďka už to vadit nikomu nebude, že jo.

Tady to mám, hele, dívej.

Milý kamaráde Godžílo.
V pátek osmnáctého kolem poledne poté, co jsi vystoupil z našeho auta a šel zpátky do práce, jsme vyrazili na nejzběsilejší zájezd za celou existenci kapely.
Před Ostravou nám vyletěla z auta Fidorka, Martin nechal pas v druhém autě, Def čekal někde jinde, nepoznali jsme, že jsme na celnici, do Polska nedorazily dvě kapely, takže jsme hráli ve čtyři odpoledne, uznání vysoké, ubytování divoké, polské hvězdy Apogeum se chystali hodinu a tři čtvrtě a když spustili, museli jsme ze zdravotních důvodů odejít, Bula s Ninou šli spát, ostatní pít, bar divoký, Poláci rozumí anglicky i česky, pivo se čepuje bez pěny!!, vodka kvalitní, bar jsme zavřeli ve čtyři ráno, polské ulice jsou po půlnoci úplně prázdné, nejezdí ani auta, žádné ze série výtržnictví nebylo potrestáno, jen Martina s Defem musel odtáhnout malý šlachovitý policajt z prostřed silnice, přičemž údajně poštípal Defa, Martin si roztrhl nové rifle, doma za to dostal facku, vnikli jsme na cizí pozemek, ohnuli strom, vyváleli se v keřících a záhoncích, vylezli na auto a trafiku, vyplašili popeláře, houpali se na houpačce, lozili po průlezkách, hladověli, v sobotu v šest hodin ráno po čtyřech dorazili na ubytovnu a usnuli na zemi, Bula dělal budíček, Martin nemohl řídit, já taky ne, ale udělal jsem to, v první hospodě za hranicí jsme snědli výborný oběd a vypili spousty minerálky a multivitamínových džusů, v Olomouci se připojil Yello, po dlouhém hledání jsme přijeli na obrovskou farmu nebo co, postavili v té nejnemožnější místnosti aparát, zápolili s ozvěnou za kterou by se nemusely stydět Prachovské skály, Defovi shořelo kombo, hráli jsme Němcům, Švýcarům a Čechům, koukali na fotbal, Yello udělal vše pro dobrý zvuk, lidi řvali a tančili, chodili nám říkat, kolik to je, pozvali nás na Jesenickou přehradu, pili jsme pivo a vodku a jedli sele a Def tam zůstal a ráchal se v bazénku s Němci a Švýcary a ostatní jeli domů a Bráník se na zpáteční cestě rozplakal štěstím, prý že tak krásný víkend ještě nikdy nezažil.
Godžílo, kamaráde, neměl jsi z toho auta vystoupit. Neměl... Pe, 23. 6. 2004

Tak.

Teda dle mne mooc pěkné shrnutí, že jo, Masy, ale já ti to dovykládám tak nějak bez obalu, no.

Takže teda v ten pátek to fakt vypuklo, jelo se Péčkovým autem, kde byl ještě Bránik se Sistim a Bula jel opravdu se svojí přítelkyní a později i ženou Ninou a s tím Defem nevím jak to bylo, jestli ho hledali či co, ale to neva.

A ani si vlastně moc nevzpomínám, jestli vezli Žilu do práce, nebo jak se tam vůbec vyskytl, ale na fidorku si vzpomínám velice dobře, to teda fakt, že jo.

Co, Masy?

KAPITOLA XXXXIII Co je fidorka jsem se ptala...

Jo aha.

Eeee, to je takový herdek kulatý oplatek namočený v čikuládě a zabalený do takového blýskavého papírku, co když je moc horko v autě, tak se začne roztékat jak zmrzlina.

Zmrzlinu znáš?

Jo, tak.

Akorát, ta čikuláda, že to obaluje.

To je jedno.

No a tahleta fidorka nejen že vyletěla před Ostravou z auta, ona to auto, jak jelo rychle, ona ho i tak jako omalovala na jedné straně.

Dobře to vypadalo, jo, che.

A pak teda že Sisti nechal pas v Bulovém autě, to si moc nepamatuju, ale ani to moc nevadilo, páč v autě omalovánce byla veliká legrace a prča a vykládalo se a smálo, že se fakt ani nevšimlo, že už se je na polských hranicích.

Ale ono to všem bylo jedno, i těm polským celníkům, a nechali kluky projet jak máslem.

A pak se hledala Gliwice, ale tam ti mají tak výborné značení, Masy, v tomhletom Polsku, že prostě kapela dorazila bez jediného zakufrování přímo do areálu festivalu a našla hromotluckého pořadatele z Harendakapu a zjistilo se, že dvě kapely vůbec nedorazí, takže než se Šufani rozkoukali, už lezli na pódium.

No a vystřihli to s grácií, že jo, polští lidi koukali a plácali, i sranda byla, Bránik prý já umím říct polsky akorát větrák, a kluci prý tak jim to řekni, aspoň něco, že jo, tak on mezi písničkama úplně z cesty povídá mašinka dla osvježéni lůfta rfyšnovo a lidi vykulení a pak se zase chlámali, a celé takové milé to bylo.

A moc povedené fotky Nina nafotila.

A pak se sbalilo, a že se ještě chtělo poslechnout ostatní kapely, tak se postávalo a popíjelo pivo bez pěny, oni tam mají pivo bez pěny, totiž, Masy, víš?

No a ty jejich kapely ale nijak neoslnili a pak ještě nastoupila hvězda večera, polští Apogeum, a jak psal Péčko Žilovi, zvuková zkouška opravdu trvala hodinu a čtyřicet minut, bez kecání, Masy!

A pak ještě nějaké obštrukce na pódiu a pak se do toho chlapíci obuli.

Teda, aji nějaké holky tam myslím měli.

Tak se do toho kluci a holky obuli a Šufani šli normálně do kolen a já taky, Masy, páč něco takového jsem nečekal.

Oni ti hráli takový nějaký já ani nevím jak to nazvat, to ani není.

Jakože takový symfonický melodický pastorální rozplizlý hardrock, a zpívali tak jakože jakoby operu kdyby zpívali, a tvářili se strašně vážně a hlavně jim to vůbec nešlapalo a gangeři se strašně smáli, protože to fakt nešlo jinak, po těch přípravách dvouhodinových.

Hudba pro skřítky.

A tak se všichni raději urychleně zdekovali pryč, hodili si věci na ubytovnu, což byl takový internát nebo co, vrátnice s vrátným normálně a lidi sem a tam chodící, a zapadli do docela šíleného baru hned naproti té ubytovny, a tam vypukla strašlivá pijatyka.

A že kluci neuměli polsky, bavili se s Polákama anglicky a byli porád z toho Apogeumu rozesmátí a Sisti pořád zpíval operním hlasem Hoooovnaaaaaaa, a hodně divoké a pak jak doba pokročila, tak šufanům připadlo, že mají málo peněz a tak se vypravili, myslím Def a Bráník, na ten internát vzbudit Bulu, který byl určený do funkce pokladníka, aby jim dal nějaké ty zloté a spolu s nimi tam šla i nějaká záhadná asi šlapka nebo co.

No a Bula rozespalý vylezl, nasraný že jo, že jim nic nedá, ale oni loudili a nakonec jim nasypal hrst kovových drobánků, a ta prostitutka či co se otočila na kramflíku a nazdar, Masy normálně.

Sranda ohromná, no.

Ale tím zábava ještě neskončila, páč do baru přišli Apogeum a přivítalo je Hoooovnaaaaaa a pak přišly taky teda hlavně a především sestry Krokovy.

KAPITOLA XXXXIV Jako Kazi, Teta a Libuše nebo co?

No právě že ne tyhlety co znáš z Jiráska nebo z Hurvínka možná, Masy.

Tyhlety sestry Krokovy byly Magdalena Krok a Dominika Krok, takové malé blonďaté a Dominika si přisedla k Bránikovi a Magdalena k Péčkovi a úplně vedle sebe z nich byli, přitom ani ten konzert neviděly, nevím, Masy, jestli to kouzlo ciziny zafungovalo, nebo jestli ti naši dva výkupci byli tehdá tolik přitažliví, hlavně teda dělali bugr, a když šel Péčko na hajzlík, ostatní gangeři mu nalili na lavici pivo, že si jako do toho sedne, až se vrátí, jenže si představ, Masy, že tadleta Magdalena Krok vytáhla papírové kapesníky a začala tu louži utírat, aby si do toho jakože nesedl a všichni perplex z toho, no láska ohromná prostě.

A Péčko mi pak dodatečně vyprávěl, že malé blonďaté brýlaté Magdaléně dal na sebe tenhlecten emajl, to je jakože taková jako lidská náhražka za psaní dopisů, Masy, a že mu asi po týdnu fakt napsala, a zvala ho do hotelu svých rodičů na návštěvu, oni Krokovi byli nějaká normálně zazobaná rodina boháčů.

No, nejel tam samože, Masy, che.

No ale pak se sestry Krokovy a ještě různí další mládežníci rozloučili a bar opustili a nakonec z baru vyhnali i Apogeum a Šufunky gang a venku už začínalo pomalu svítat a Šufani vyrazili na spanilou jízdu po městě.

A tak jak je psáno v dopise pro Žilu, ulice i silnice ůplně prázdné vylidněné, ani auta nejezdily a Def se Sistim si to mašírovali po čtyřproudovce a najednou se odněkud vyloupla taková modrá dodávečka, přijela k nim a zastavila a stáhlo se okýnko, Sisti do něj strčil hlavu a s hubou od ucha k uchu prý Kam jedete, chlapi?

No a tak nějak se ukázalo, že to je policajt v policejním autě a když zjistil, že se není možné bavit polsky a neuměl ani anglicky tak rukama nohama vysvětloval, že ať jdou z té silnice na chodník, a oni nechtěli a tak nakonec vystoupil a takový malinký chlapíček to byl a chytil každého toho šufanského habána a táhl je teda pryč z tej silnice a Def začal křičet prý Hééj, on mne štípl, on mne normálně štípl, jsi normální, co mně štípeš a byl ůplně rozhorlený a strašná prča to byla, Masy.

Chudák poliš, co taky se čtyřma ožralýma hejhulama, se kterýma se ani nedomluví.

A pak se šlo dál a Sisti lezl na trafiku a i Def a pak lezl Sisti na dopravní značky rotrhl si teda ty kalhoty a proskakovali kluci keřama a ohýbali stromek a Bránik to všechno fotil a ty fotky jsou náramné teda.

A chodilo se po autech a vlezlo na nějaký pozemek, kde stál takový jakože strašidelný dům a Def tahal za nějaké lano, co tam leželo, že jestli je na druhém konci pes, že s ním kapela se utká, a pak se šlo do parku, kde se všude válely rozbité střepy a už bylo světlo a kluci lozili po lavičkách a fotili se s pinďourama venku a houpali na houpačkách a prostě všechno to, co Péčko zmínil v tom liebesbriefu pro Žilu, jenom desetkrát horší, Masy.

Nakonec chodili furt dokola kolem ubytovny, protože byli v takovém stavu, že ten internát prostě nemohli trefit.

Ne najít, Masy, oni věděli, že kolem něj v kruhu obcházejí, ale nemohli se do něj trefit prostě.

A pak je napadlo, že polezou po čtyřech a to už bylo šest ráno a chodili všude ti ostatní ubytovaní, ale gangeři prostě za sebou po čtyřech lezli i přes vrátnici a po schodech nahoru do těch pokojů a tam tak jak byli v botách a oblečení nějak upadli do bezvědomí, někteří na podlaze a někteří se dosápali i na postel.

No a v jedenáct Bula prý Vstávejte, blbečkové, jedeme kurva do Olomouce.

A chlapíci zjistili, že se zapomněli domluvit, kdo bude řídit....